Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Dojmy z koncertov

loutkář Cvak - 05.07.2024 18:40:07 #

Před pár měsíci jsem něco slíbil, moc toho nebude, ale snad alespoň pár vět... John Zorn v Rakousku New Masada Quartet, 30. 4. 2024, Porgy & Bess, Vídeň (dva sety) Julian Lage & Gyan Riley: Sacred Music for Two Guitars, 4. 7. 2024, Ehemalige Synagoge, St. Pölten New Masada Quartet, 4. 7. 2024, Bühne im Hof / Saal, St. Pölten John Zorn: The Hermetic Organ, 4. 7. 2024, Dom zu St. Pölten Začíná to po osmé v bývalé synagoze, nově zrekonstruované a teprve před pár měsíci znovuotevřené. Julian Lage, někdejší dětská hvězda, nyní uznávaný kytarový virtuóz, a Gyan Riley, syn skladatele Terryho. Hrají Zornovu hudbu, akustické kytary, živoucí hudba, hodně se toho děje, prostě Zorn. Podobné koncerty nevyhledávám a jakákoliv virtuozita mi vlastně blízká není (Ribotovo barbarství mi vyhovuje víc ... tedy on je ve svém barbarství samozřejmě virtuóz stejně jako tihle dva). Jediné, co jsem kdy zažil a trochu se to dnešnímu pořadu podobá, je Karel Plíhal. Písničkáři běžně nejsou příliš zdatní kytaristé, ale Plíhal – dokud mohl – byl jedinečný. Myslím to naprosto vážně: často jsem na něj myslel. Jak tady, tak i u něj je přítomná nějaká jedinečná hravost, kterou si u běžných kytarových koncertů nedokážu představit (a můžu se mýlit). (Do jisté míry je to přirovnání samozřejmě scestné, ale...) Zorn pro Lage a Rileyho v průběhu let složil už hodně hudby, jak pro duo, tak i pro trio ještě s Billem Frisellem. Dvojici Lage/Riley jsem zažil už před pěti lety na Zornově pražském Bagatelles Marathonu, Rileyho ještě o rok dřív s Panem otcem. Po nějakých 45 minutách se duo uklání, děkuje, na pódium vybíhá mistr skladatel, do té doby stojící kdesi na konci sálu, v typických maskáčových kalhotách (nic jiného nenosí, možná by mě zajímal důvod!), pak přídavek a jde se dál. Davy se přesouvají, protože snad jen pár lidí si koupilo lístky jen na jeden koncert, pokračuje se po půl desáté v kulturním centru o půl kilometru vedle. New Masada Quartet jsou John Zorn na saxofon, Julian Lage tentokrát na kytaru elektrickou, Jorge Roeder na kontrabas a Kenny Wollesen na bicí, tedy oproti původní Masadě z 90. let (kromě úplně jiné sestavy) chybí trumpetista, ale přibyl kytarista. Původní čtyřčlenná Masada vydala před lety řadu výborných alb, Zorn později název oprašoval v různých sestavách atd., až se před pěti lety vrátil ke kvartetovému formátu. Rozhodně nejsem žádný zornovský fanatik, líbí se mi většina jeho hudby, ale abych dokázal identifikovat jednotlivé skladby, od toho nemůžu být víc vzdálen. Nicméně ano, hrají staré věci, a ano, pár stejných věcí hráli i před dvěma měsíci ve vídeňském klubu Porgy&Bess, kde jsem měl to štěstí rovněž být, zopakovali přinejmenším jeden vtip, uprostřed skladby přešli do klasického blues, chvílemi každý hrál něco jiného, hráli podle not, ale místy nespoutaně improvizovali, a já se ani na vteřinu nenudil. Jo, tohle bych potřeboval častěji. Existuje nějaký takhle divoký jazzový hudebník? Free jazz nechci, tohle je divoký, ale přitom přístupný, chvílemi chaos, ale s pravidly a danou strukturou. A jak se na pódiu baví! Nechtěl bych se s panem skladatelem dostat do konfliktu, nechtěl bych s ním ani mluvit (je to šílenec), ale na pódiu si to užívá, respektuje ostatní hráče, chvílemi žasne, je to na něm vidět. Roeder je jedinečný, jak jsem tuším v poslechovém vlákně zmínil po Vídni, s tou basou se mazlí, nic takového jsem jinde nezažil. A Zorn opět žasne. Wollesena mám zafixovaného jako vibrafonistu z větších Zornových souborů, i když je primárně bubeník, a ani jeho styl nemá obdoby. Zažil jsem vloni dvakrát s Laurie Anderson, ale tady má mnohem víc prostoru dokázat (ne že by musel) své umění v plné parádě. Chtěl bych jednou zažít nějakou rozšířenou Masadu, větší než čtyřčlennou, s elektrickým pianem, varhanami, dvěma bicími atd. V takových sestavách Zorn hraje zřídka (ale na YouTube je třeba koncert z Marciacu). Tady si čtveřice neoddechne, téměř pořád hrají všichni. O další půlkilometr dál je katedrála, v této podobě ze 17. století, varhany jsou z roku 1973 (a víc o nich říct neumím). Do kostelů běžně nechodím, nepatřím tam, ale když má člověk vstupenku na koncert... Byl jsem se tam podívat už odpoledne, a jaké překvapení! Zorn právě zkoušel. Mám na to nějaké štěstí, rozhodně mě ani nenapadlo, že se to může stát. Takže jsem sám v obrovské katedrále, sedím v lavici a poslouchám varhany, na které hraje můj oblíbený skladatel. Silný zážitek, hodně silný. Ta hudba. Nicméně teď už je večer, po jedenácté, katedrála je natřískaná, zhasínají světla, na okamžik je naprostá tma, pak se rozsvěcí jen několik modrých světel, krásně osvětlujících vše podstatné, a Zorn začíná hrát. A opět typický Zorn: nečekané změny, klid, divokost, občas chrastění, občas výkřik. Oproti odpolední zkoušce jde hluk i z publika, kostelní lavice bývají navržené k co nejméně pohodlnému sezení, lidi poposedávají, hýbou se, šoupou nohama, dřevo vrže, pracuje. A v jednu chvíli kostelní zvony! Samotný koncert byl paradoxně menší zážitek než ta zkouška, už jsem věděl co čekat, a soukromý koncert je soukromý koncert. Varhany údajně byly saxofonistův první nástroj, od roku 2011 pořádá varhanní koncerty, čímž vstoupil do dalších nových vod (a neříkám překvapivě! on v jedné vodě nevydrží). The Hermetic Organ letos vychází na třináctém cédéčku (asi ne všechny koncerty vycházejí). Kolem pětatřiceti minut po začátku přichází konec, stejně to bylo něco! Zorn se objevuje vedle varhan, konečně je vidět, nechává si tleskat, a já pomalu opouštím prostor. Jo, bylo to něco! (A teď jen aby se naplnil můj dlouholetý sen, zažít varhanní koncert Charlemagne Palestine. Ale do té jeho Belgie se mi zrovna nechce... A on stejně není moc dobrý v oznamování věcí předem.) Jo, bylo to něco! Během dvou měsíců tři sety Masady, The Hermetic Organ... Bylo to něco. (Jo, říkal jsem pár vět, ale už to nechám takhle!) P.S.: Lage s Roederem coby duo před časem vystupovali i v Praze. A letos v listopadu vystoupí Roeder se Sofií Rei a Filharmonií Brno v brněnském Besedním domě, patrně v jediném takovém koncertu. Já už mám jiné plány, ale za normálních okolností bych tam byl.