| Judith: Kromě kytary trochu hraji na bicí i basu, hrával jsem na klarinet a saxofon, samozřejmě zpívám. Pokora je důležitá. Konec konců, Flower sis poslechla (díky za překvapivou reakci na bandzone, pobavila :-D), takže víš, co dělám (i když, ještě je tam řada songů rozsáhlejších, členitějších, jamovacích, psychedeličtějších. Teď šlo hlavně o to zjistit, jak vlastně zníme. A nezapomenu, když jsme tohle začali tvořit, ten přerod z cover bandu hrajícího třeba Hawkwind, Edgar Broughton Band, Black Sabbath, Pink Floyd, Blue Öyster Cult, Captain Beyond a spoustu dalších ze zlaté éry rockové hudby. Uvažovali jsme o tom dlouho, ale nakonec onen impuls vyslal nový klávesák, kterého jsme přibrali před čtyřmi lety (a hned první koncert proběhl v Bílině před americkou partou Ruby the Hatchet). Takže v roce 2019 jsme začali tvořit. A bylo to zvláštní, nezapomenutlné. Vždycky jsem dělal vlastní hudbu, jen se mi doslova pod rukama rozsypala jedna z kapel v roce 2011 - stěhování, studium, jiná práce.... už jsem neměl sílu na to shánět další, nové lidi a znova dávat dohromady repertoár, navíc přišly jiné kapely, viz právě Flower, kteří si začali budovat pozici zejména mezi máničkami, které jsme takto přenášeli v čase (nadřít celé album Paranoid byla třeba neskutečná výzva). Ale celou tu dobu mi to vlastní tvoření chybělo, byť jsme alespoň kreativně přistupovali k aranžím. A tak jednoho červnového dne sedím na zkušebně, kytaru na klíně a jen se na ni dívám - s obavami, zda "to" tam ještě je, s očekáváním, co to bude, s tím nepopsatelným chvěním, když najdeš pár tónů, které ti dávají smysl, tou radostí, když to vzniká.... Pak přišla o měsíc později událost přímo zdrcující - měl jsem velmi blízkou kamarádku, spřízněnou duši, lásku - vše dohromady, která bohužel onemocněla rakovinou a zemřela v pouhých 33 letech. V tom období mi nedávalo smysl nic, než trávit čas tvořením nových songů, přetvořit tu ztrátu v něco hezkýho. Navíc měla mou hudbu ráda a často jsem jí nechával nahlídnout do textů, případně s ní diskutovat, jak na ní co působí (po téhle stránce jste vy ženy a nemuzikantky o mnoho přínosnější, než my chlapi, protože nebude rozebírat technickou stránku věci, zvuk a já nevím co, ale jdete rovnou po emocích - a to mě zajímá). Takže jsem ty věci psal často i s tím, co by tomu ona říkala, jak by to na ní působilo. Myslím, že mi i tohle pomohlo dostat ven to nejlepší. Měli jsme navíc hodně podobný vkus, a řadu kapel jsem pak nemohl poslouchat, protože ty pocity a vzpomínky byly strašně intenzivní. Pro nás je celkově nejdůležitější, abychom si za tím materiálem stáli a všichni tomu věřili. Je to pak cítit i na pódiu. Aby lidi odcházeli se s povznášejícím zážitkem - negativ je všude dost, tak proč k tomu přispívat. A celkově je to skvělá parta, nejlepší lidi, s jakými jsem hrál. Nejsme žádní virtuózové, jsme banda samouků, ale strašně nás ta hudba pohání. Třeba nás někdy uvidíš i živě. |
