Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Dojmy z koncertov

loutkář Cvak - 23.09.2024 07:44:56 #

Nic jsem psát neplánoval, ale Pan pořadatel Lábus si poklonu zaslouží, takže pár slov k Magor 80, Archa+ Praha, 21. 9. 2024 Vladimír Drápal byl v posledních týdnech všude, rozhovory v rádiích, televizích, časopisech. Ne bez důvodu: pořádá velkolepý koncert k nedožitým osmdesátinám Ivana Martina Jirouse (23. září 1944 – 9. listopadu 2011), na němž vystoupili hvězdy českého undergroundu, ty, které přežily, moc jich není, někteří úplně naposledy. Zahajují v půl šesté Hally Belly, náhradníci za Bílé světlo (tak jsem se těšil!), které tak moc zkoušelo, až ho zastínil covid. Po nich je na malém sále připravený Karel Vepřek, představující písně ze svého nového CD (výborného!), Písně ze dvora krále Magora, z převážné části obsahující zhudebněné básně Ivana Martina Jirouse, sem skvěle zapadne. Doprovází Tomáš Vtípil (housle, trubka, hluky), který přijel až z Brna (což nevím kde je, ale asi hodně daleko, jinak by to nezmiňovali). CD křtí Jiří Chmel. V sedm začíná na hlavním pódiu číst Jirousovu poezii básník Petr Hruška, jeho poezie se tak liší od jeho veřejného obrazu! Po něm tamtéž někdejší písničkář Vlastimil Třešňák, dnes už dávno nevystupující, se dvěma saxofonisty, sám hrající na velký buben, odehrál asi desetiminutové cosi podle Ladislava Klímy (Vskoč mi v prdel buditeli), po něm Dáša Vokatá, jednu píseň pro Jirouse sama, pak s manželem Oldřichem Kaiserem, pak ještě s Miroslavem Skalickým, ale já už spěchám do malého sálu, kde ve čtvrt na devět začíná Vratislav Brabenec a Pal-Post Unit, které vidím asi počtvrté, pokaždé s jiným programem a pokaždé v jiné sestavě, tentokrát básníka (dnes vzal do ruky i saxofon, byť jen na chvíli) a Jana Komárka (baskytara) doprovázejí Miroslav Motlík (kytara), asi Mélusine de Pas (viola da gamba, hlas) a ..., fakt nevím kdo, na tahací harmoniku (Brabenec začíná s představováním u Komárka, kterého každý zná, a dál už se nedostane, Komárek pak bez mikrofonu křičí, představuje zbylé hudebníky, ale když jste metr a dál, nic neslyšíte). Tuhle kapelu běžně vídám před publikem o dvaceti třiceti lidech, teď se jich do malého sálu Archy+ snažily protlačit stovky a stovky. Nikdo nic neviděl, ale bylo to jedinečné! Lubor Maťa s Františkem Stárkem křtí novou Brabencovu sbírku básní S pěnou u huby (Brabenec měl vystoupit i na Maťově festivalu Zelený tulipán o týden dřív, kvůli počasí byl zrušen). A pak už rokenrol na velkém sále. Umělá hmota v čele s Milanem „Dino“ Vopálkou, ne nadarmo označovaným za „českého Iggy Popa“, po nich již v létě zmiňovaný Svatopluk s Rostislavem Tvrdíkem v čele, hrající písně S. Karáska, a nakonec PPU Egon Bondy Tour 2024, tedy kapela složená z předrevolučních členů & spolupracovníků The Plastic People of the Universe. Do programu oproti jaru/létu zařadili píseň Eliášův oheň na text nedávno zemřelého Františka Pánka. Konec asi v půl druhé. Pak asi pět hodin chození po Praze, čekání na první ranní vlak. Bezchybně zorganizovaný večer odpoledne noc, prý poslední toho druhu (nové vedení Archy podobným akcím pro staré není nakloněno) (a tenhle underground vymírá). Kromě hudby projekce filmů Jana Ságla, výstavy fotek a povídání Františka Stárka a možná i něco víc: já jsem stihl jen hudbu, na nic jiného nebyl čas. Průměrný věk vystupujících je asi 120 let, a to nebýt Brabencovy gambistky a Svatoplukovy bubenice, vyleze to tak na 140. Moc příležitostí už tedy nebude, ale jestli se přeci jen ještě někdy bude něco podobného konat, nebudu tam chybět. Na tohle nezapomenu. Povedlo se!