Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Dojmy z koncertov

Pegas - 13.10.2024 13:30:59 #

Kalandra Lili Refrain   9.10.2024 Praha (Underdogs’)   Během necelých dvou let jsem měl možnost vidět norskou skupinu Kalandra naživo už potřetí a s rozhodnutím jet na koncert jsem ani chvilku neváhal. A klidně bych si to hned i zopakoval. Jejich hudba mě zaujala hned na při prvním seznámení v Paláci Akropolis v roli předkapely Leprous vloni v březnu a hned jsem si musel pořídit jejich debutové CD The Line, které mě naprosto dostalo. Následující prosincový koncert v Kasárnách Karlín byl tedy jasná volba. To už jsem měl naposloucháno a věděl jsem, na co jedu. Kapela měla také víc prostoru, o který se musela dělit s A. A. Williams v rámci společného turné. A nyní tedy konečně jejich zasloužené první vlastní turné po třinácti letech působení… tak je v Praze šoupli do sklepa.   Smíchovský klub Underdogs’ je zcela specifický prostor. Měl jsem z toho pocit vybydleného objektu vyžadujícího rekonstrukci, působilo to jako narychlo uplácané provizorium, než jako fungující klub. Pro jistotu není ani nijak označen, možná aby na sebe nepoutal pozornost. Pokud jde o místnost, kde se koncert odehrál, ta byla potemnělá, tak jsem si ji moc neprohlédnul, velikostí odpovídala počtu lidí, které koncert přitáhnul a bez žádné tlačenice. Pódium bylo poněkud stísněné a ještě na něm překážel podpěrný sloup. Určitě bych si dovedl koncert představit na hezčím místě. Nutno podotknout, že v klubu bylo docela teplo, něco tam občas zapáchalo a klimatizace se tam zřejmě nenachází, nedovedu si představit na stejném místě koncert v létě. Občas se mezi písněmi ozýval hluk z navazujícího baru, naštěstí to jinak nerušilo.   Po hudební stránce jsem byl s vystoupením Kalandry naprosto spokojený a náramně jsem si tu nádhernou muziku užil. Hráli hodinu a půl a bohužel to strašně rychle uteklo. Pokud bych měl všechny tři koncerty porovnat, každý byl pro mě něčím jiný, ale pro všechny byl společný opravdu silný zážitek. Tentokrát byl o něco horší zvuk, ale nic tragického, což bylo možná hlavně tím, že Kalandra není hlasitá rocková kapela, ale v těch tvrdších momentech se trochu vytrácely detaily. Naživo jsou proti deskám výraznější bicí, ale nepřehlušovaly zbytek, spíš to odhalilo, jak velkou roli v kapele bubeník Oskar má. Tohle mě zaujalo už minule a jeho hra se mi dost líbí. Oba kytaristi občas pomohly s doprovodnými vokály, Florian střídal akustickou a elektrickou kytaru, na kterou hrál i smyčcem, Jogeir se držel elektrické. Baskytara se nekoná a klávesy zůstaly většinu času opuštěné, jenom asi dvakrát se u nich vystřídal Jogeir a Katrine. Nejsilnějším prvkem je určitě zpěvačka Katrine, která zní neskutečně i naživo a nepřestává mě udivovat. Většinou zpívá v angličtině, několik písniček v norštině a obojí mi zní báječně (přestože norsky nerozumím ani slovo). Je to ale práce celé čtveřice, co si zaslouží ocenit, hodně staví na atmosféře až tajemnu, vstřebávají prvky folku, popu, rocku do líbivé originální a neotřele melodické krásy. Jejich pódiová prezentace je také velice sympatická, žádná velkolepá show, jenom pár světel a hudba na prvním místě, přesto strhující. Stál jsem kousek před pódiem, Floriana a Katrine jsem měl téměř na dosah ruky, Oskara přímo před sebou trochu v pozadí, Jogeir byl na druhém konci pódia trochu mimo moji pozornost a částečně za tím sloupem. Komplexní aranže si samozřejmě vyžadují i využití samplů, což není na škodu a přispívá to k atmosféře původních studiových verzí, stále však převažuje živé hraní.   Asi je jasné, že jsem z Kalandry na deskách i naživo nadšený, k jejich hudbě se často vracím a nepřestává mě bavit a okouzlovat. Ostatně nespokojen asi nebyl nikdo z přítomných a všechny písničky byly vřele přijímány. Krátce před koncertem mi přišlo čerstvé druhé album A Frame Of Mind (vyšlo 13. září), které je stejnou parádou jako debut The Line. V podstatě mi bylo jedno, jak poskládají playlist, protože bylo jasné, že mě to bude bavit. Odehráli téměř kompletní první desku (kromě dvou písniček z jedenácti) a polovinu (pět položek) z novinky včetně I Am, Are You Ready?, The State Of The World a Bardaginn, které byly postupně představované už před vydáním desky, takže řádně zažité a oblíbené. Epický Bardaginn posloužil jako velkolepý závěr koncertu. Ale nemluvil bych o přídavku, kapela se sice předtím přišla uklonit, ale z pódia neodešla a rovnou spustila tuhle pecku. A ono je to lepší, stejně jsou ty přídavky jenom takové divadýlko, ale neříkám, že bych nebyl rád, kdyby se i po odchodu ještě vrátili (a asi mnozí ještě doufali). Z mimoalbových skladeb zařadili instrumentálku, při které si Katrine odpočinula a Jogeir hrál na kozí roh, jestli se tomu tak správně říká (v originálu bukkehorn) a nechyběla coververze Helvegen, kterou se hodně dostali do povědomí. Ta je původně od seskupení seskupení Wardruna, ale od Kalandry se mi líbí víc (nicméně v podání Wardruna a především naživo se zpěvačkou Aurorou určitě také doporučuji).   Nevím, jestli potom kapela přišla mezi fanoušky. Protože koncert končil před jedenáctou, musel jsem vyrazit na cestu. Sice jsem si chtěl nechat podepsat CD, ale nechtěl jsem riskovat, že nestihnu vlak. Z minula mám podepsaný debut a EP, tak mě to tak nemrzelo.   Nemůžu nezmínit také předskokanku Lili Refrain. Ta přijela z Itálie, podle toho, co říkala, tak u nás nehrála poprvé, ale pro mě to bylo neznámé jméno. Její kratší vystoupení nebylo nezajímavé a spojení s Kalandrou bylo určitě lepší volba než minule A. A. Williams a Lys Morke. Na pódiu byla osamocená, ale i tak nabídla bohatou hudbu, kterou tvoří pomocí loopů. Vše vytváří naživo, žádné samply nebo počítač. V jedné pauze to i stručně a vtipně vysvětlila a předvedla, o co jde. Vždycky vytvořila nějaký rytmus na velkém bubnu a potom vrstvila nějaký syntezátor, kytaru, hlas, případně tamburínu, zvonek nebo rolničky. Skladby se mi zdály docela dlouhé, což je dané tím, že začátek vždycky chvíli trvá, než to tam navrství. První skladba byla taková pomalá a až moc natahovaná (pozn. ve skutečnosti to jsou dvě propojené skladby), další už byly chytlavější a rytmičtější. Celkově pro mě zajímavá zkušenost, působilo to magicky až hypnoticky, takové neelektronická ezo techno rock šamanská alternativa :-). Jenom tomu škodil trochu přehulený zvuk, určitě si ji chci poslechnout z desky. Zatím jsem slyšel jen něco málo a stejné skladby naživo a z desky vyznívají dost odlišně. Naživo byl buben mnohem silnější, to jsem vnímal i tělem a zvuk se sléval až některé zvuky nebylo slyšet. Přesto fajn vystoupení a už tady byla znát spokojenost na obou stranách. Nevím, jestli převažovali návštěvníci, kteří Lili Refrain už znali, nebo zda natolik zaujala. Ani bych se nedivil druhé možnosti. S lepším nazvučením by to bylo určitě ještě lepší, jsem rád, že jsem ji mohl slyšet.   Kalandra Katrine Stenbekk – zpěv Jogeir Daae Maeland – kytara Florian Döderlein Winter – kytara Oskar Johnsen Rydh - bicí   Playlist: 1. The Waiting Game 2. Slow Motion 3. Naive 4. I Am 5. Virkelighetens Etterklang 6. Bukkehorn jam 7. Borders 8. Segla 9. Wonderland 10. Ensom 11. Are You Ready? 12. It Gets Easier 13. The State of the World 14. Helvegen (Wardruna cover) 15. Brave New World ----- 16. Bardaginn   Lili Refrain Playlist: 1. Ichor 2. Sangoma 3. Mami Wata 4. Terra 2.0 5. Travellers