Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Dojmy z koncertov

jiří schwarz - 15.10.2024 00:57:43 #

Bryan Adams – 13. 10. 2024, Winning Arena Brno Proč mám rád Bryana Adamse. To je jednoduché, jako je i jeho hudba. Nekomplikovaný mainstreamový melodický rock, přirozený, bez jakýchkoli manýr, a nad tím ten jeho hlas, který mě vždycky trochu fascinoval. Čistý, jakkoli dokáže pěkně rockově přitlačit. Je v těch rockových polohách hezky chraplavý, někteří mu říkali kanadský dřevorubec, mně ten termín ale neseděl. Vždy mám takový ten pocit blaha, euforizující, sotva ho zaslechnu. Taková ta jasnost toho témbru. Není jich takových pro mě mnoho, napadne mě Mercury, jehož tvorbu ale jsem nikdy moc nemusel (důvody sem nepatří), zčásti to mám mám tak i s Eltonem, toho mám naopak rád dost, taky trochu Dennis DeYoung ze Styx, či Jon Anderson. V té pro mě hrůze 80tek byl pro mě Adams takovou pozitivní novou tváří, bez těch dobových zvukových hloupostí a manýr – americké mainstreamové kapely byly víc učesané. LP a pak CD Reckless jsem zakoupil, jak byly na světě. Nikdy jsem pak jeho tvorbu nijak zvlášť nesledoval, ale vždycky, když se ozval z rádia, přišla dobrá nálada. Předtím jsem na něm nikdy nebyl, na pražský koncert ani ne před rokem beznadějně vyprodáno, ale kupodivu pár dní před tím brněnským (v rámci turné So Happy It Hurts) ještě bylo pár pěkných lístků k sezení, tak jsme vyrazili. Bylo to už jeho celkem 11. vystoupení v ČR. Trochu s obavami (kde zaparkovat, když kolem kometí arény není parking), ale hlavně jsem si byl vědom, že úspěch jeho věcí je založený na tom krásném témbru a obával jsem se, jak to po 40 letech od vydání Reckless dá. Dal, báječně. Ten hlas zestárl jen mírně a pro mě hodně přijatelně, ta mladistvá svěžest zůstala. Zvuková rocková přímočarost také. Ani koncertně své kousky nenatahoval. Dal jich celkem 30 (na webu je setlist - >> odkaz Nastoupil na pódium skoro o 15 min. pozdě (to už dnes není obvyklé). V následujících 2,5 hod. programu samozřejmě zazněly i největší hity. Instrumentálních sól bylo pramálo, jakož i míst, kdy by vás nadzvedla nějaká mimořádná souhra kapely či nějaká muzikantská vymazlenější lahůdka. Jen všechno šlapalo zdánlivě (proč zdánlivě v předposledním odstavci) jako hodinky. Z LP Reckless byly asi 4 kousky. Po pár věcech vybíral i z alb tohoto milénia. Bez instrumentálních manýr, rock prokládaný pár pomalejšími hitovkami, co mají rády holky, ale asi nejen ty. Věnoval i okénko s jakousi směskou z repertoáru Tiny Turner, se kterou údajně kdysi zpíval. Zazpíval (pro mě nezcela přesvědčivě) When the Night Comes od Joe Cockera (i toho jsem v brněnské hale také asi 20 let zpátky viděl – tehdy se jmenovala myslím Rondo, ale je stále stejná – chápu Brňáky, že staví novou). V projevu Adams přirozený, vřelý, komunikativní, skvělý kontakt s publikem. Když po téměř 2 hod. vystoupení zahrála kapela Summer Of ´69, myslel jsem, že je show u konce. Ale ono ne. Kapela spolu dala ještě další 2 věci, pak po obrovském potlesku odešla. K mému překvapení pak dál přidával Bryan sám, jen s akustickou kytarou, celkem nakonec 3 další písničky, závěr patřil All For Love, známé ze společného provedení Bryana z Rodem Stewartem a Stingem. Zajímavé, jen na okraj, nezaznělo jediné klasické blues, což je u rockerů poměrně neobvyklé. Na jediné velké obrazovce přes celé pódium se střídavě promítaly přednatočené filmy, zčásti grafika (sic! Bryan má asi vztah k výtvarnu, hodně fotografoval), a zčásti prostřihy na Bryana a kapelu. Celé to promítání začalo kabrioletem, vedle řidiče Bryana seděla fešná žena – později vysvětlil, že to byla jeho maminka, které děkoval za podporu, když se vykašlal na školu a šel si za svými rockovými sny. Nafukovací replika toho kabrioletu (s názvem tour a Bryanovým jménem) pak poletovala a reflektory svítila nad hlavami stojících diváků na ploše na začátku a na konci představení. Kvůli něčemu podobnému jsem, pravda, na koncert nešel, ale budiž, byla tam ta konotace s mátí. Tak ten létající kabriolet beru jako připomínku, že je Kanada taky v severní Americe.   Lehce matoucí pro mě je, koho jsem to vlastně viděl. Seděli jsme bez kukátka až na vzdálenější tribuně. Jak jsem se včera až po koncertě dočetl, celé turné jede již rok se stálou kapelou (Bryan + hráči na ld-g, bg, kb a ds). Jenže oni byli i s Bryanem jen 4!. Při představování kapely jsem v tom aplausu jména nepochytil. Jen jsem stále neúspěšně řešil, co tam kdo a na co hraje. To, že jeden skutečně chyběl, jsem zjistil až doma. Klávesák Gary Breit i bicák Mickey Currey tam byli nepochybně, ale ten 4.? Hádám, že to byl odvěký Adamsův kytarista Keith Scott (no, nějak se mu podobal), který možná odehrál baskytaru, a jen asi ve 2 skladbách dal kytarová sóla. Druhá možnost je, že baskytaru odehrál Bryan – pár let ji skutečně v minulosti hrál. Ale dal bych skoro krk, že aspoň místy držel 6strunný elektrický nástroj. Nicméně basová linka byla slyšet dobře a rytmika šlapala na výbornou. Nevím, nakolik ta absence jednoho člověka‚ patrně basáka Norma Fishera, mohla ovlivnit ten koncert (třeba prozaický důvod pro minimum sól? – ale kapela hádám je moc nedává asi ani v plném počtu). Myslím, že to publikum moc neřešilo a prostě se bavilo, nálada v publiku byla naprosto skvělá. Summa summarum: vůbec nelituju najetých kilometrů z Prahy do Brna a zpět. Výborná rocková show, zábava, Bryan v 64 letech ve formě. (À propos: překvapuje mě, že na RB není profil Bryana Adamse.)