| Judith: A ještě odkaz na tu kapelu, ve které jsem i sólově zpíval. Natočeno toho bylo víc, i koncerty. Ale pouze za těmito pěti kusy si dodnes stojím, byť by zasloužily místy proškrtat a udělat jinak. Ale co, už je to dlouho, točeno v době, kdy mi bylo 22-25 - člověk se pořád učí. Což platí pro mě i dnes, ke každé věci se snažím přistupovat individuálně. Zjistit, co vlastně ode mě ta která píseň "chce". Ten Topolovský moment, kdy je píseň samotná, svým způsobem posvátná. Když se to z té změti chaosu a marných pokusů najednou vyloupne. A člověk jako by se s ní bavil a ptal se: "Co pro tebe ještě můžu udělat?" A nesmí se to s tím "ještě" přehnat, nezahltit to, nezabít to bezhlavým sólování a předváděním se - teda, rádi se předvedem, ale musí se to umět dávkovat. Důležitá je melodie, riff, to se zahryzne do paměti. To další je podružné. Je to dobré a k tomu žánru to patří, ale dá se to i bez toho (ale zase, bylo by to potom ono? bez kytarových sól? To jako vážně? - a nejen jich samozřejmě). Jo a teď ten odkaz, moc se vykecávám >> odkaz (i důkaz toho, že zaas tak dobrej sólák nejsem). |
