| Judith: Rok 2022 ti to ukazuje, protože vloni vyšla reedice, ono už to nebylo nějaký čas k sehnání. Ale celé mě to moc nezaujalo. Tím, že to není klasická deska, ale tak trochu soundtrack, k tomu mluvené slovo mi to narušuje, téme mě také nezajímá... tak jsem tomu moc nevěnoval pozornost. Vlastně se tu hodí zmínit ještě jejich muzikál Annette z roku 2021, ke kterému napsali hudbu a příběh. To mě zaujalo víc, i když ne tolik jako klasické desky, ale slyšel jsem jenom soundtrack, vilm jsem ještě neviděl. Jestli se budeš poštět do Sparks, tak pozor na to, že mají množství alb s dost rozdílným stylem od glamrocku po disko. A také je dobré trochu poznat i vidět, co jsou zač, že to není klasická kapela, že je neoodělitelnou součástí humor a že je to někdy divné a často velice originální. Za mě jsou geniální alba Kimono My House, Propaganda a Indiscreet z první půlky sedmdesátých let a potom všechno po roce 2000 (kromě toho bergmana). Z toho mezi tím už celá alba moc ne, ale dají se tam najít pěkné věci a spíš mě občas baví kouknout na nějaké živá videa. Z toho diskopopu se i u nás v rádiích hrály When Do I Get To Sing My Way a asi i When I Kiss You. Z těch osmdesátých devadesátých let jsou ale fajn sklaby hrané naživo v pozdějších letech v klasické rockové sestavě. A určitě i společnou desku s kapelou Franz Ferdinand FFS. |
