Sláva Yes, pokud jde o studiové desky pro mě končí s fantastickým Magnification, pak velký sešup dolů, i když Fly From Here jsem ještě dost poslouchal, když vyšlo. Zpěv Benoita Davida mi nevadil (naživo to bylo asi horší). Ale Jon Davison mi tam neskutečně vadí, takže i když hudebně bych to zkousnul, zpěv mi to ničí. Je to jenom laciná náhražka Andersona, které chybí charisma. Heaven And Earth jsem koupil do sbírky, ale v podstatě neposlouchal, na The Quest jsem se už vykašlal, poslech nezaujal a jenom kvůli obalu se mi do artbooku investovat nechtělo. Podle mě to, co předvádějí na posledních dvou albech, a co zřejmě bude pokračovat i nyní, je naprosto bez duše, energie, atmosféry... občas něco trochu zaujme instrumentálně, ale jenom než se začne zpívat.
|
