| Já myslím, že u každého umělce tyhle procesy probíhají tak nějak simultánně. Samozřejmě záleží na tom, zda ho živí něco jiného (občanské povolání, hodný strýček, sázení na dostihy...) - pak může tvořit naprosto svobodně do alelujá -, a nebo zda je na umělecké činnosti existenčně závislý. Pak se samozřejmě nevyhne tvorbě na zakázku, a tedy ani sebekritice (a v krajním případě i autocenzuře). Nejmarkantmější je to asi u fotografů, kteří dosti důsledně rozlišují zakázkovou a volnou tvorbu. I na zakázku však může vzniknout (a také že jich vzniklo!) dílo vysoké umělcké hodnoty (jasně, o měřítkách se tu už diskutovalo a já to nechci znovu rozdmýchávat, tak se snad shodneme alespoň na dílech, která obstála ve zkoušce času) - naopak bych řekl, že právě to je pro mě jedním ze základních poznávacích znamení skutečného umělce: že dokáže vytvořit hodnotné umělecké dílo v předem mu stanovených mantinelech. |
