Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Hranice hudby

Pegas - 18.10.2022 16:54:46 #

Sakryš, tady toho přibylo, tak moje reakce hsrnu do delšího příspěvku postupně: Poslední Dream Theater mám doma, ale baví mě to asi tak stejně jako předchozí deska, nebo ta předtím… Určitě tomu dám ještě šanci, ale nějak mě to nechytlo, aby mě to hned lákalo k zopakování. Četl jsem hodně reakcí na desku, kde fanoušci psali o tom, jak má skvělý zvuk, no já nevím, neslyším tam takový rozdíl, kromě toho fanoušci chválí i uřvaný slitý zvuk na koncertech, kde jsem byl a jenom mi z toho hučelo v uších a převažující hlasité pasáže tím byly zabité a neidentifikovatelné, pouze ten, kdo to má naposlouchané a zná nazpaměť, se v tom může nějak orientovat, protože si to domyslí a hraje mu to v hlavě a ne z repráků. A neznám žádnou kapelu, která by o nových deskách neříkala, jak jsou skvělé, jak si s tím vyhráli, jak mají skvělý zvuk, jak jsou progresivní… a kde nic tu nic. Ale v mém případě je i problém v tom, že mě jejich novější tvorba tolik neoslovuje, takže ani sebelepší mix by to asi tolik nevylepšil. Obrazy jsou sice něco jiného než huba a v tomto oboru vůbec nejsem znalý, ale máš pravdu, že originál je něco jiného než obrázek na počítači, fotka. Především u těch větších. Je to i u obálek desek a nemusím mít před sebou zrovna originál, abych si uvědomil ten rozdíl. Mám rád třeba Rogera Deana a i když asi nikdy neuvidím originál (na výstavu v Praze, která měla být někdy před dvaceti lety, bohužel nedošlo), stačí vidět fotky z výstav, kde ty originály ani nejsou zabrané přímo, aby člověk pochopil, že by to chtěl vidět na vlastní oči. Další můj oblíbený je H.R.Giger, jehož díla jsem mohl v originálech vidět kdysi na výstavě v Praze a byl to zážitek, nejen že jsem to viděl v jiném měřítku, tedy si mohl všímat i jiných detailů než u reprodukcí v knížce nebo na obrazovce, ale i ten pocit, že vidím skutečný originál to umocnil. I u celkem bezvýznamných autorů je ale rozdíl vidět reálnou malbu, kde jsou vidět tahy štětcem, plastické nerovnosti vrstviček barev apod. Živá hudba je samozřejmě zcela odlišný vjem, bohužel až příliš často zmršený špatným nazvučením, ať už vinou nevhodně zvoleného prostoru nebo prací zvukaře. Opravdu nadšený jsem byl ze dvou koncertů v brněnském Sono Centru (pokaždé Neal Morse), který je na to asi skutečně dělaný. A další skvělé byli ve Fóru Karlín Joe Satriani a Steven Wilson (ale třeba Toto už tam zvukově tak skvělí nebyli). K těm It Bites to neberu jako urážku, ono to v podstatě sedí, ale jinak si stačí ty desky víc poslechnout a kouknout na živáky a je jasné, že to hrají lidé a zatraceně dobří muzikanti. Hodně směšní mi připadají třeba Yes na 9012Live, na pohled otřesné, ale muzika výtečná, i přes to velké ovlivnění tehdejším módním zvukem (odpůrce osmdesátkového zvuku ale stejně asi nenadchne). Prog/art rock už dávno není tím, čím se tváří. Ono to lze chápat ve více významech a tak to často mate. Záleží v souvislosti s jakou dobou se to použije. Beru to spíše jako označení pro styl, podobně jako hardrock, heavy metal…, který má svoje charakteristické rysy, než že by to nutně muselo být něco posouvající hranice, novátorské… Když o nějaké kapele napíšu, že hraje progmetal, asi většina pochopí, co očekávat, že to bude trochu složitější, hodně změn, hodně sól, klávesy, ale vůbec to neznamená, že to bude progresivní