Extreme
Bostonští Extreme vznikly v roce 1985. Kytarista Nuno Bettencourt a basák Patrick Badger spolu hráli v místní kapele Dream a zpěvák Gary Cherone měl svou vlastní skupinu s bubeníkem Paulem Gearym. Jejich hudbu nebylo nikdy snadné zcela přesně zařadit. Nikdy se totiž neomezili pouze na poprock, hardrock či heavy metal a svou promyšlenou směsici stylů dokázali vždy zajímavě okořenit.
V roce 1989 vydala kapela první bezejmenné album, na kterém se dá postřehnout snaha vymanit se z vlivu svých vzorů Van Halen a najít vlastní styl. Zvláště Nunova kytara byla velkým příslibem pro budoucnost.
O rok později se Extreme ohlásili koncepčním albem Pornograffitti. Tématicky si vzalo na paškál korupci, chamtivost a povrchnost společnosti a brojilo za opravdovou lásku. I když se v rádiích nejvíc hrála akustická balada More Than Words, byly zde především melodické hodně řízné hardrockové věci dotýkající se metalu. Kapela experimentovala s dechovou sekcí, funky rytmem a dalšími prvky a také zaujala progresívními kompozičními sklony. Zde se už zcela naplno projevil Bettencourtův hráčský potenciál. Tímto počinem si Extreme konečně vydobyli respekt.
Ambiciózní III Sides to Every Story z roku 1992 pokračovala v trendu nastoleném předchozí deskou a přidala další experimenty, např. se smyčci. Deska je rozdělana do tří celků a mezi dobovými kritiky panovaly neshody v tom, jestli jde o dílo geniální nebo šílené. Pravda je taková, že tou dobou už rockovou scénu plně ovládly grunge kapely a prodej tohoto alba nesplnil očekávání.
Extreme se z neúspěchu nějaký čas otřepávali. Za svou kariérou odešel Paul Geary, kterého za bicími nahradil Mike Mangini (před tím Annihilator). Změna stylu byla nevyhnutelná, pokud chtěli držet krok s hudebním vývojem. To potvrzuje i CD Waiting For The Punchline (1995). Z hudby byla odstraněna prog nástavba, zato vstřebala současné vlivy. Opět však promyšleně a po svém, takže výsledek vůbec neutrpěl na kvalitě. Jenže ani tentokrát se nedostavila očekávaná čísla v prodejnosti, a tak se Extreme rozešli.
Nuno Bettencourt zahájil sólovou kariéru. V roce 1997 vydává album Schizophonic a pak další dvě s kapelou Mourning Widows. Gary Cherone se nechal zlákat k Van Halen, s nimiž nazpíval desku Van Halen III (1998). Po jejím neúspěchu u kritiky i fanoušků však zase odešel.
V roce 2004 se kapela v tichosti sešla k malé sérii koncertů, když původní trojici tentokrát doplnil bubeník Kevin Figueiredo. Reunion však pokračoval až do roku 2008, kdy spatřilo světlo světa album Saudades de Rock obsahující první várku nového materiálu po třinácti letech. Toto CD navazuje tam, kde se předtím nit Extreme přetrhla. Jako bonus nabízí demo snímek Americocaine z počátků kapely nahraný v r. 1985.
Doufejme, že se bostonští rockeři zase na dlouho neodmlčí, protože vždy měli co říct a čím obohatit. (luk63, 3/2010)
... (celý článek)
