Ayers, Kevin
Kevin Ayers se narodil 16. srpna 1944 v anglickém městě Herne Bay, jeho otcem byl televizní producent Rowan Ayers (pracoval pro BBC). Otec se s matkou však brzy po Kevinově narození rozvedl a mladý Kevin se s matkou a jejím novým manželem přestěhoval do Malajsie. Později se opět vrátili do Anglie, kde začal chodit na gymnázium a následně na vysokou školu. Právě tam se seznámil s mnoha hudebníky, kteří se později nějak zapojili do některých Canterburských skupin. Dva z nich, Robert Wyatt a Hugh Hopper, jej přizvali do skupiny The Wilde Flowers.
Spolu s Wyattem v roce 1966 založil skupinu The Soft Machine (v pozdějších letech již bez "The"). Vedle nich sestavu tvořil zpěvák a kytarista Daevid Allen a klávesák Mike Ratledge. Sám Ayers obsluhoval nejčastěji baskytaru, ale i kytaru. Svůj první singl Love Makes Sweet Music skupina vydala počátkem roku 1967, první LP deska vyšla až v prosinci 1968. V té době už ve skupině nebyl Allen, který si založil vlastní skupinu nazvanou Gong. Ayers ze skupiny v roce 1968 a ta se na čas rozchází. Později je znovu obnovena s Hughem Hopperem hrajícím na baskytaru.
Od června do září 1969 Kevin Ayers nahrál v proslulém studiu na Abbey Road materiál pro své první album. To nazval Joy of a Toy (podle skladby z debutového alba Soft Machine) a vyšlo v listopadu 1969. Jako producenti jsou vedeni Kevin Ayers & Peter Jenner, manažer skupiny Pink Floyd. Jenner není jediným z Pink Floyd, kdo se na albu podílí, v jedné skladbě hraje na kytaru Syd Barrett (vyšla až jako bonus na reedici alba). Na albu se podíleli například Wyatt, klávesáci David Bedford a Mike Ratledge a na basu Hopper.
V roce 1970, kdy s Ayersovou skupinou The Whole World hrál mladý baskytarista jménem Michael Oldfield, Ayers nahrál druhé sólové album nazvané Shooting at the Moon. To vyšlo v říjnu 1970 a s produkcí mu opět pomáhal Jenner. V sedmdesátých letech pak vydal ještě alba Whatevershebringswesing (1971), Bananamour (1973), The Confessions of Dr. Dream and Other Stories (1974), Sweet Deceiver (1975), Yes We Have No Mañanas (So Get Your Mañanas Today) (1976) a Rainbow Takeaway (1978). Na albu z roku 1974 se poprvé představil kytarista/baskytarista Ollie Halsall, který s Ayersem hrál až do konce svého života v roce 1992.
Mimo svých vlastních aktivit odehrál několik koncertů s čtveřicí ACNE (Ayers-Cale-Nico-Eno – Kevin Ayers, John Cale, Nico a Brian Eno). Z jejich koncertu, nahraného 1. června 1974, vzešlo příhodně pojmenované album June 1, 1974. Vedle základní čtveřice zde mimo jiné hrají Oldfield, Halsall, varhaník z Free John "Rabbit" Bundrick, objevil se zde i Robert Wyatt a další. Ayers byl v názvu projektu uveden první a také dostal místo pro nejvíce písní v setu – na finálním albu jich měl pět. Ve stejném roce stihl nahrál spolu s Enem album Lady June's Linguistic Leprosy vydané pod hlavičkou básnířky Lady June (June Campbell Cramer).
Do osmdesátých let Ayers vstoupil albem That's What You Get Babe (1980), následovala pak Diamond Jack and the Queen of Pain (1983), Deià...Vu (1984), As Close As You Think (1986) a Falling Up (1988).
Od devadesátých let byl Ayers aktivní málo. Poslední album nazvané Still Life with Guitar vydal v roce 1992 a pak, po Halsallově smrti, přestal vydávat desky. S dalším albem nazvaným The Unfairground přišel až v roce 2007.
Kevin Ayers zemřel 18. února 2013 ve svých osmašedesáti letech v Montolieu na jihu Francie.
urzug, 22. února 2013
... (celý článek)