Skupina ze Švédska, která se stala kultem už za dob svého působení na hudební scéně; jedna z nejvýznamnějších kapel „extrémního metalu” – „stylotvorná” přinejmenším dvojnásobně.
Možná by ale bylo vhodnější hovořit spíš o interpretovi, než o skupině, protože hlavním mozkem a většinou také jediným členem Bathory byl Tomas Forsberg, alias Quorthon (17. 2. 1966 – 3. 6. 2004).
Vznik kapely spadá do raných 80. let, kdy sotva sedmnáctiletý Tomas se svými dvěma kamarády začali hrát především převzaté věci (hlavně od oblíbenců Motörhead, Black Sabbath, street-punkových GBH apod.). Jméno se zprvu často měnilo, například i na Nosferatu (podle kultovní hororové klasiky z roku 1922), aby se jím, po Vlad Tepes, Sabbaticum a dalších, nakonec stalo Elizabeth Bathory; brzy došlo ke zkrácení na údernější Bathory, mj. také z důvodu Quorthonových obav, že by mohli být považováni za skupinu s ženskou vokalistkou.
První oficiální nahrávkou spolku Bathory byly dvě písně, natočené již v roce 1983, "Sacrifice" a "The Return Of Darkness And Evil", umístěné na kompilaci "Scandinavian Metal Attack" (vyšla v roce 1984). A protože se staly malou senzací, ještě téhož roku došlo k nahrání eponymního debutu, patřícímu s dvojicí následovníků k zásadním a také základním albům blackmetalového žánru.
Pokud jde o Quorthonovy spoluhráče, je situace značně nejasná, čemuž napomohla málomluvnost páně Forsberga, ale rovněž mlžení v nečetných rozhovorech pro metalová periodika. Pravdu už se dnes asi nedozvíme, zůstane zahalená závojem tajemství; nejblíže skutečnosti bude zřejmě fakt, že většinu nástrojů nahrával Quorthon sám, jen občas využil výpomoc najatých spoluhráčů (z nichž bývá v různých zdrojích nejvíce uváděn bubeník Paul Lundberg, který se podílel poprvé na nahrávání 3. desky v 86. roce a později měl na starosti hlavně bicí automat)...
Od čtvrté desky se začali jako spoluhráči v sestavě objevovat Vvornth (bicí) a Kothaar (baskytara), ovšem pod těmito jmény se „skrývali” pokaždé jiní muzikanti, případně sám Quorthon. A aby toho nebylo málo, proslýchá se, že i na prvních dvou albech, kdy ještě existovalo „něco jako skupina Bathory”, přehrál Quorthon většinu nástrojů, protože nebyl spokojen se zaznamenanými výkony spoluhráčů...
Co se týče živých vystoupení, ani tady nebyli Bathory typickou kapelou; ve svých začátcích odehráli nemnoho koncertů (spíš „klubového charakteru”), k jejichž spočítání by stačily prsty na rukou ne zrovna šikovného zaměstnance na pile.
A jak je to s přínosem Bathory pro černou odnož kovového žánru?
Ačkoliv se termín black metal poprvé objevil roku 1982 v názvu druhého alba britských Venom, kteří se tak stali jeho „stvořiteli”, svoji „pravou podobu” tento (pod)žánr získal až na prvních třech nahrávkách (a především na poslední z nich) švédských Bathory, jež lze považovat za nejdůležitější pojem blackmetalové vlny první půle 80. let. K zmiňované trojici alb se také nejvíce hlásí, jako ke zdroji inspirace a jakýmsi kořenům, většina skupin tzv. druhé vlny black metalu z počátku 90. let (hlavně skandinávských).
Paradoxem je, že Quorthon se od původních satanistických textů stále víc odkláněl směrem k vikinské tématice, a také to, že ostře odsoudil nechvalně známé vypalování kostelů některými norskými hudebníky, i jejich další stupidní činy.
A tak v době nastupující severské druhé blackmetalové vlny vydávají Bathory "Hammerheart", dílo považované za první nahrávku nového stylu, označovaného jako pagan metal, nebo také viking metal. Je pravda, že už před dvěma lety, na skvělé "Blood Fire Death" z roku 1988, byly slyšet výrazné náznaky tohoto směřování, především v prvních dvou skladbách a také v titulní závěrečné písni; teprve album "Hammerheart" je však ryzí „vikinská záležitost”...
Na dalším počinu "Twilight Of The Gods" z roku 1991, kde Quorthon pokračuje v nastoleném směřování do vod severské mytologie, textově i hudebně, obohacují muziku ještě výrazněji, než kdy dřív, vlivy jeho oblíbených klasiků, zejména Richarda Wagnera, Johanna Sebastiana Bacha, Ludwiga van Beethovena, Gustava Holsta a dalších, zatímco do textů pronikají také filozofické úvahy, ovlivněné Friedrichem Nietzschem. Po této nahrávce se Tomas Forsberg, jak sám později uvedl, cítil autorsky vyčerpán a poprvé netušil, kam by se s Bathory měl dál ubírat.
O tři roky později, během nichž vydal dvě kompilace "Jubileum Volume 1" a "Jubileum Volume 2", nahrává pod svým pseudonymem Quorthon album, nazvané jednoduše "Album"; jedná se o rockové skladby, nemající s dřívějším repertoárem mnoho společného.
Ve stejném roce se ale, na četná přání fanoušků, vrací „na scénu” Bathory s novým albem "Requiem", jež patří spíš do škatulky thrash/death metal, podobně jako následovník "Octagon" z 95. roku. Ten však byl přijat ještě o něco hůře, než předcházející „comeback”, takže situaci musí zachraňovat „šuplíková” nahrávka "Blood On Ice", která vznikla v období kolem čtvrtého až pátého alba, tedy v letech 1988–1989, a již Quorthon pouze „dopiloval” a dokončil. Hudebně se jedná o návrat k pohanskému metalu a tento výtvor je kladně přijat jak fanoušky, tak i odbornou kritikou.
V červnu 1997 spatří světlo světa další rocková záležitost pod hlavičkou Quorthon, s názvem "Purity Of Essence", a na další studiový počin (tentokrát zase od Bathory) si musíme počkat až do října 2001.
Album "Destroyer Of Worlds" není vysloveně špatné, na druhou stranu ale nic nového nepřináší a ani nemá, čím výrazněji zaujmout. Je to jakýsi pokus o spojení dvou poloh Bathory – epické viking-metalové a tvrdší, rychlejší, thrashové; nutno říct, že se toto propojení moc nezdařilo...
Na sklonku následujícího roku se situace mění k lepšímu; nahrávka "Nordland I" se vrací k albům "Hammerheart" a "Twilight Of The Gods", a přestože se taky nejedná o nic překvapivého ani objevného, hudba je zase velice působivá.
O necelý půlrok později, v březnu 2003, vychází poslední studiové album "Nordland II", které pokračuje ve stejném duchu, jako „jednička”.
Další dva díly zamýšlené čtyřalbové ságy už Tomas "Quorthon" Forsberg dokončit nestihl. Zemřel ve věku 38 let na srdeční selhání.
Cossack, 07/2011
... (celý článek)
