Počátkem 60.let se potkávají na londýnské škole David Cousins a Tony Hooper jako bluegrassové duo, později známí ve folkových klubech a na festivalech jako Strawberry Hill Boys. V roce 1967 s basistou Ronem Chestermanem a zpěvačkou Sandy Denny vystupují už pod jménem Strawbs. První alba se nesou ve folkrockovém duchu, Dave Cousins jako hlavní skladatel skupiny se stává také klíčovým zpěvákem, zvláště poté, co charismatická Sandy odchází do Fairport Convention. Desky The Strawbs a Dragonfly obsahují vedle folkových skladeb také rozsáhlejší baladická díla, na dvojce už hostuje student Královské hudební akademie Rick Wakeman.
Kapela pod zkušenou rukou producenta Tony Viscontiho (David Bowie, Tyrannosaurus Rex) získává novou tvář i hutnější rockovější zvuk, legendární je jejich třetí živé řadové album z roku 1970 s Rickovou klavírní exhibicí a náročnějšími vícedílnými kompozicemi. Také bubeník Richard Hudson a basista John Ford masivně mění zvuk kapely. Monumentální klávesy a promyšlené vícehlasy však nepotlačují původního akustického ducha kapely, vedle katedrálních varhan se bez problémů objevuje tradiční banjo. Album "From The Witchwood" je pro kapelu přelomové, považované dodnes mnohými za jejich první album progresivního rocku. Ambiciózní Rick Wakeman sice po něm odchází k Yes, jeho vztahy se Strawbs však zůstávají stále velmi důvěrné a přátelské, ať už se jedná o hostování Ricka na albech Strawbs nebo o výpomoci Dave Cousinse a jeho kolegů na Wakemanových Six Wives Of Henry VIII..
Následující album Grave New World s novým klávesistou Blue Weaverem od Amen Cornera je ambiciózní konceptuální dílo s filozoficko-duchovním nábojem, v očích mnoha vrcholný počin skupiny. Začíná zlatým hřebem kapely, opusem Benedictus, jehož chorální hymnická nálada otevřela nové obzory kapele i posluchačům. Album přináší procítěné expresivní výpovědi, baladické vícehlasé zpěvy, duchovní píseň se sitárem, ale třeba i ostré rockové číslo, skladby se zvláštními zvukovými efekty, zkrátka jeho hudební spektrum velmi široké a nálada nesmírně podmanivá. Tímto albem dobývají Strawbs poprvé posluchačskou obec i v USA. Tvůrčí potenciál kapely je v té době tak silný (komponují i ostatní členové), že Dave Cousins vydává své sólové album „Two Weeks last Summer“, považované však za klasickou (a klíčovou) řadovku Strawbs. Na albu kromě Wakemana hostují i další hvězdy (Roger Glover, Jon Hiseman), a také Dave Lambert (ex-Mungo Jerry), který se na dalších albech už provždy stane kmenovým kytaristou Strawbs namísto Tonyho Hoopera, který se nechce více vzdalovat folkovým kořenům.
Následné album Bursting At The Seams je album doslova nabité hity a dobývá 2.místo v britském žebříčku. Kapela je poznamenána vlnou glitter-rocku, koncerty jsou velkolepé, její úspěch ovšem přináší další personální změny. Po odchodu skladatelské dvojice Hudson-Ford a klávestisty Weavera přicházejí basista Chas Cronk, bubeník Rod Coombes a ex-Renaissance klávesista John Hawken. V této asi nejklasičtější sestavě natáčejí v roce 1974 dvě, dle soudu mnohých, nejkrásnější alba s nejpůsobivějšími, nejemotivnějšími skladbami, velice vyzrálá a vyrovnaná, precizní díla: „Hero and Heroine“ a „Ghosts“, na nichž nechybějí náročnější vícedílné kompozice, ani hutná rocková čísla, ani připomínka akustických začátků.
Následující období po určité odmlce a odchodu Johna Hawkena přináší v zmenšené sestavě půvabnou, ne však klíčovou kolekci písní Nomadness v produkci Toma Alloma, na které se podílí mnoho hudebníků jako hostů, včetně Ricka Wakemana. Z alba je poněkud cítit vyčerpání „velkých témat“, ale je rozhodně velmi kvalitní. Bylo to jejich poslední album pro A&M Records.
Nové album „Deep Cuts“ vzniká u Oyster Records, jedná se o komornější soubor písní s větším důrazem na kytary, o rok později natáčejí „Burning For You“, uhlazenější album mnohdy s klasickým orchestrálním aranžmá, oproti předchozí tvorbě poklidnější, ovšem s divokou rockovou jízdou „Cut like a Diamond“ na začátku, která se stane dlouhodobě koncertním otevírákem.
Po této dvouleté etapě přichází opět mocné vzepětí na albu Deadlines, s hypermoderním zvukem klávesových nástrojů, album dramatické, potemnělé, nahuštěné energií a emocemi. Jím končí téměř desetiletá éra Strawbs, nejprve odchází Dave Lambert za sólovými projekty, pak i sám Cousins, zbytek kapely se snaží s jiným frontmanem ještě něco zachraňovat, ale posléze to vzdávají.
Dave Cousins s kamarádem Brianem Willoughbym, výborným kytaristou z časů před založením Strawbs, vystupují v klubech a na festivalech jako folkové duo, pak ale Dave začíná pracovat pro rozhlas a naděje na obnovu Strawbs končí na bezmála další desetiletí. Ostatní hudebníci se porůznu potkávají v jiných kapelách (např. Chas Cronk se Steve Hackettem z Genesis), též s Rickem Wakemanem, apod. Na reunion si musíme počkat až do roku 1987.
Strawbs od vzkříšení v roce 1987 prakticky hrají dodnes v neustále se obměňujících sestavách okolo klíčového jádra s Davem Cousinsem jako ústřední osobností a vydali ještě řadu více či méně kvalitních alb, která rozhodně dokazují sílu jejich nestárnoucího ducha, a také nemálo zajímavých koncertních záznamů i výběrů. Reprezentativní, byť ne vyčerpávající kolekcí zůstává výběrové dvojalbum Halcyon Days.
... (celý článek)
