Clarke, Stanley
Baskytarista Stanley Clarke je od počátku 70. let jednou ze zásadních postav jazzové hudby a fusion. Spolu s Chickem Coreou je jediným členem, který působí ve skupině Return To Forever od jejího založení, kromě toho nahrává také úspěšná sólová alba a působí na deskách jiných jazzových umělců.
Stanley Clarke se narodil 30.6.1951 v americké Philadelphii. Než přešel k baskytaře, hrál jako dítě také na akordeon, housle a violoncello. Vystudoval tamější hudební akademii a jako dvacetiletý odešel roku 1971 do New Yorku, kde začal hrát s umělci jako Horace Silver, Art Blakey nebo Stan Getz. Právě ze skupiny posledně jmenovaného hudebníka si jej ještě téhož roku vytáhl klávesista Chick Corea pro nahrávání svého zamýšleného sólového alba Return To Forever, přičemž ze skupiny studiových muzikantů se během nahrávacích frekvencí stala stejnojmenná kapela.
Clarke s Coreou zůstal až do roku 1978 a během působení v Return To Forever (RTF) stihnul nahrát i několik sólových desek. První z nich, Children Of Forever, vznikla během období personálních změn v RTF a na nahrávání se podíleli i členové kapely Chick Corea a bubeník Lenny White. Na dalším Clarkově sólovém albu, vydaném roku 1974 a nazvaném jednoduše Stanley Clarke, se mimo jiné podíleli i český klávesista Jan Hammer a fenomenální bubeník Tony Williams. V řadě úspěšných desek Clarke pokračoval vydáním alba Journey To Love roku 1975 a o rok později svým velice ceněným počinem School Days.
Po rozpuštění RTF roku 1978 se Clarke věnoval komerčnějším formám jazzu a úroveň jeho alb měla spíše sestupnou tendenci. Na začátku 80. let se objevil ve společném projektu s další významnou osobností fusion, George Dukem, vydaná alba ale obsahovala spíše nenáročný pop, než jakýkoli pokus o komplikovanější hudební formy. O něco lépe byla příjímána Clarkova alba z druhé poloviny dekády jako Hideaway (1986), či If This Bass Could Only Talk z roku 1988.
Zásadním počinem 90. let bylo živé album Live At The Greek z roku 1994, na kterém si s Clarkem zahrál bubeník Billy Cobham, výborně hodnocen je také studiový projekt tria Clarke-DiMeola-Ponty The Rite of Strings (1995). V novém tisíciletí se Clarke kromě oživení RTF nadále věnoval také vlastním aktivitám, výsledkem jsou například desky Thunder (2008) s Marcusem Millerem a Victorem Wootenem nebo Stanley Clarke Band z roku 2010.
podle progarchives.com a jazzmusicarchives.com zpracoval
vmagistr (12/2013)... (celý článek)
