Procol Harum
Skupinu Procol Harum, v jejíž tvorbě se snoubí blues, psychedelie, progresivní i symfonický rock a místy také pop, založil v roce 1967 zpěvák, skladatel a klavírista Gary Brooker. Předchůdcem Procol Harum byla kapela Paramounts, ve které působili kromě Brookera i další budoucí členové PH, a to kytarista Robin Trower, baskytarista Chris Copping a bubeník B. J. Wilson.
U zrodu Procol Harum stáli dále básník a textař Keith Reid, hráč na hammondky Matthew Fisher, kytarista Ray Royer a baskytarista David Knights. V této sestavě, společně se studiovým bubeníkem Billem Eydenem, skupina nahrála svůj první singl, obsahující píseň A Whiter Shade of Pale. Ta se dostala na první místo britské hitparády a zařadila se postupem času mezi nejslavnější rockové skladby všech dob.
Po dalším hitovém singlu se skladbou Homburg, kde Procol Harum doplnili již zmínění bývalí členové Paramounts B. J. Wilson a Robin Trower, vychází u firmy Regal Zonophone počátkem června 1967 první eponymní LP, produkované Denny Cordellem. Je třeba konstatovat, že hvězdného úspěchu prvního singlu toto album nedosáhlo, ale to asi nebylo ani v lidských silách.
I přesto si však skupina, pro kterou se stala typickou souhra klavíru a hammondek, melancholický Brookerův zpěv a černý humor v Reidových textech, udržuje početnou obec příznivců a vydává další velice dobrá alba Shine On Brightly (1968) a A Salty Dog (1969). Po vydání posledně zmíněného však dochází v sestavě Procol Harum k první z mnoha změn, které kapelu v budoucnosti ještě čekají. Jedná se o odchod zakládajícího člena Matthewa Fishera, který se pouští do sólové kariéry.
Fishera nahrazuje na albu Home (1970) baskytarista Paramounts Chris Copping, který si k baskytaře přibírá rovněž varhany. Po Broken Barricades (1971) opouští Procol Harum Trower, kterého čeká v budoucnu velmi úspěšná sólová dráha (a jeden návrat k PH). V roce 1972 pak vydává kapela velmi ceněné živé album, k jehož nahrávání si přizvala Edmontonský symfonický orchestr.
V průběhu sedmdesátých letech nahrávají Procol Harum ještě solidní alba Grand Hotel (1973), Exotic Birds and Fruit (1974) a Procol’s Ninth (1975) s posledním velkým hitem Pandora’s Box. Nepříliš úspěšným albem Something Magic (1977) se kapela na dlouhých 14 let odmlčuje.
V roce 1990 umírá po vleklé nemoci ve 43 letech bubeník Barrie James Wilson, což se možná stalo jakýmsi impulsem k obnovení fungování kapely. V sestavě s Brookerem, Fisherem, Trowerem a Reidem vydávají Procol Harum v roce 1991 album Prodigal Stranger a během první poloviny devadesátých let se účastní i koncertních šňůr (to už ale bez Trowera).
Po další několikaleté odmlce se kapela opět vrací do studia a na koncertní pódia. Zatím poslední album The Well’s on Fire (2003) se může svou kvalitou směle zařadit k těm úspěšnějším albům PH ze sedmdesátých let. Při jeho přehrávání se člověku zdá, jako by ani neuplynulo 36 let od vzniku téhle skupiny, dnes již sice poněkud pozapomenuté, ale stále stojící za poslech.
Óin, 2009-06-20
... (celý článek)
