Jeff Beck (* 24. června, 1944 Wallington, Londýn) je anglický rockový kytarista. Spolu s Ericem Claptonem a Jimmy Pagem je jedným z třech nejvýznamnějších kytaristů, kteří působili v legendární skupině The Yardbirds. Jeff Beck nikdy nedosáhl takového komerčního úspěchu jako jeho kolegové, ale jako bývalý člen skupiny The Yardbirds byl pozván v roce 1992 na uvedení do Rokenrolové síně slávy.
Většina jeho skladeb je instrumentálních, zahrnují různé žánry od blues-rocku, heavy metalu, jazz fusion po současný kytarový rock a elektronickou hudbu. Tato Beckova univerzálnost stěžuje jeho žánrové zařazení. Naproti tomu je hudební kritikou za svou práci uznávaným kytaristou,[1] a jeho rockové instrumentální skladby ve své kategorii získaly i vícero cen Grammy.
Ve svém běžném životě je Jeff Beck fandou závodů upravených terénních vozidel hot rods, a je vlastníkem jedné z nejkrásnějších sbírek těchto automobilů ve Británii. Hot rods jsou i oblíbenými tématem skladeb jeho současných alb.
Diskografie
Jeff Beck Group
Truth – 1968 #15 US
Beck-Ola – 1969 #15 US
Rough and Ready – 1971 #46 US
Jeff Beck Group - 1972 #19 US
V seskupení Beck, Bogert & Appice
Beck, Bogert & Appice - 1973
Beck, Bogert & Appice Live in Japan - 1974
Spolu s Big Town Playboys
Crazy Legs - 1993
Sólová alba
Studiová alba
Blow by Blow – 1975 #4 US
Wired – 1976 #16 US
There and Back – 1980 #21 US
Flash – 1985 #42 US (vítěz roku 1986 - Grammy Award za Best Rock Instrumental Performance)
Jeff Beck's Guitar Shop – 1989 #49 US (vítěz roku 1990 - Grammy Award za Best Rock Instrumental Performance)
Who Else! – 1999 #99 US
You Had It Coming – 2001 #110 US
Jeff – 2003
Official Bootleg USA'06 (původně prodávaný přes web Jeffa Becka)
Živá alba
Jeff Beck With the Jan Hammer Group Live – 1977 #23 US
Live At BB King Blues Club - 2006 (nahrané 9. října 2003; původně prodávané jen přes Sony's online store v roce 2004)
Soundtracky
Jeff Beck & Jed Leiber - Frankie's House - 1992 (soundtrack)
Prevzaté z českej Wikipédie
_____________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
Beck, Bogert & Appice
/hejkal/
Keď niekedy príde reč na najlepšiu rockovú rytmiku všetkých čias, takmer vždy sa medzi kandidátmi na titul zjaví dvojica Američanov Carmine Appice a Tim Bogert. Išlo, keby ste to náhodou nevedeli, o hnací motor skupiny Vanilla Fudge, jednej z priekopníckych hardrockových kapiel pôsobiacej v druhej polovici 60. rokov. Stála vzorom Deep Purple, „stvorila“ Bonhama z Led Zeppelin, uhranula vokálnu prezentáciu Uriah Heep a určite by sa dalo pokračovať. Predstava, že sa títo dvaja borci spoja s „najlepším“ gitaristom na svete – Jeffom Beckom, bola určite vzrušujúca. A viete čo? Niekedy sa mokré sny splnia.
Koncom roku 1969 médiami prebleskla senzačná správa. Jeff Beck hodlá do svojho Bandu zapojiť dvojicu uznávaných hráčov. Kto čítal úvodný odsek, vie, že šlo o duo – Carmine Appice (bicie, spev) a Tim Bogert (basa, spev). Všetky nevyhnutné právne kroky boli vykonané, keď tu zrazu 12. novembra 1969 Beck havaroval a dal si niekoľkomesačný dištanc. Zmienená dvojica preto založila vynikajúcu bluesrockovú formáciu Cactus. Beck následne vyskladal úplne novú podobu Jeff Beck Group a vyčkal na 24. júl 1972, kedy mohol vykonať dve veci. Jednak rozpustil svoju skupinu a „druhak“ upiekol dohodu s Bogertom, Appiceom, Maxom Middletonom (klávesy) a Kimom Milfordom (spev), že mu budú robiť krovie v ďalšej kariére. V lete 1972 sa rozbehlo americké turné Jeff Beck Group, ale Milford odpadol po šiestich koncertoch, nuž Beck povolal z Anglicka speváka Bobbyho Tencha. Po ukončení amerického turné kapelu rozpustil a vytvoril dravé rockové trio Beck, Bogert & Appice. Pravda, do konca roku muzikanti vystupovali ešte pod hlavičkou Jeff Beck Group.
V decembri 1972 začali nahrávať album, ktorý vyšiel v marci 1973 pod narcistickým názvom Beck, Bogert & Appice. Celý rok 1973 strávila kapela na turné v Británii, USA, Francúzsku a, čo je dôležité po Japonsku. Z tohto turné totiž vyšiel dvojalbum Live (1973). Dodnes je to cenená rarita, nakoľko až na jednu americkú výnimku a dve austrálske vydania sú všetky reedície LP i CD len japonskej proveniencie. Inými slovami, sú drahé jak šľak.
Kapela počiatkom roku 1974 absolvovala britské turné a začala nahrávať aj druhý album. Z tohto obdobia existuje bootleg At Last Rainbow zaznamenávajúci vystúpenie z 26. januára 1974 v Rainbow Theatre. Oficiálne však už nevyšlo nič, v máji 1974 prebehla médiami informácia o rozpade kapely.
Ďalšie osudy jej členov sú témou na inokedy, patrí sa azda spomenúť, že podobné zoskupenia vytvorili Bogert a Appice ešte s niekoľkými gitaristami:
• Char, Bogert & Appice – Live in Japan (1999),
• Derringer, Bogert & Appice – Doin’ Business As… (2001),
• Vargas, Bogert & Appice – Javier Vargas, Tim Bogert, Carmine Appice: Featuring Paul Shortino (2011).
DISKOGRAFIA:
1. Beck, Bogert & Appice (1973)
2. Live (1973)... (celý článek)
