Downes, Geoff
Geoffrey „Geoff“ Downes, nar. 25. 8. 1952, Stockport, Anglie, je britský klávesista, skladatel a producent. Svoji hudební kariéru zahájil v Londýně v r. 1977 a poprvé se dostal do povědomí v r. 1980, kdy společně s producentem a zpěvákem Trevorem Hornem založili new-wave skupinu The Buggles. Downes se v plné míře podílel na jejich prvním albu The Age of Plastic, včetně hitu Video Killed the Radio Star. Již v následujícím roce ale oba dva šokovali svět progresivní hudby, kdy zaujali místa klávesisty a zpěváka v legendárních Yes. Všichni kritici i fanoušci Yes čekali, že se bude jednat o průšvih kolosálních rozměrů, ovšem album Drama, které vyšlo hned v r. 1981, překvapilo naopak více než mile a dnes se řadí mezi nejlepší desky Yes. Velký podíl na tom měl právě i Geoff. Yes ovšem byli již v té době víceméně v rozkladu a ještě v témže roce se rozešli. Zatímco Horn se vrátil ke značce Buggles (kde mu Downes vypomohl na druhé desce Adventures in Modern Recording), Downes se pustil do jiného projektu, který se stal asi jeho životním – vzniku superskupiny Asia. Její historii zde nebudu rozepisovat, je v samostatném článku, jen bych se zmínil o tom, že Downes byl jediný, kdo prošel celou historií Asie v letech 1982 – 1986 a dále od r. 1990 až do letošního roku, kdy se historie Asia asi definitivně uzavřela úmrtím jejího zpěváka (a Downesova velkého kamaráda) Johna Wettona.
Kromě hraní v Asii se Downes v r. 2011 vrátil souběžně i do Yes, s nimiž nahrál dvě poslední alba (jejichž „hodnotu“ tu raději rozebírat nebudu).
Kromě těchto hlavních bodů Downesovy kariéry je poměrně vyhledávaným studiovým hráčem a producentem, spolupracoval např. s Chrisem Braidem, Glenem Hughesem, The Trapeze, GTR …a hlavně s Johnem Wettonem (jejich spolupráci se budu věnovat v medailonku J. Wettona), produkoval Mika Oldfielda a další umělce.
Downesova sólová kariéra není příliš rozsáhlá a je logicky orientovaná na elektronickou klávesovou hudbu. Downes vydává svá alba pod hlavičkou fiktivní skupiny The New Dance Orchestra (ev. Geoff Downes & The New Dance Orchestra), kterou ovšem tvoří jen on sám. Jeho sólový debut The Light Program z r. 1986 je hned mistrovské dílo, které asi již nikdy nepřekoná. Jedná se o pětivětou elektronickou symfonii, využívající postupů z progresivního rocku, etnické a world hudby, popu atd, vše silné a chytlavé melodie. Osobně tuto desku řadím po bok nejlepším dílům Downesova souputníka Ricka Wakemana. V podobném duchu se nese i deska The World Service z r. 2000, které je pro změnu koncipovaná jako kdybyste ladili rádio a chytali útržky stanic z celého světa …. a dvojvětá symfonie Shadows and Reflections z r. 2003. Naopak desky Vox Humana a Evolutions z let 1992 a 1996 jsou zpívané, jedná se o Downesovy verze různých hitů i nehitů, zpívané zpěváky, které si Downes pozval jako hosty (Glenn Hughes, John Payne a jiní). Zatím posledním Downesovým sólovým dílem je deska Electronica, kterou mu nazpívala Anne-Marie Helder.
Názory na tvorbu Downese jsou poměrně rozporuplné. Dost často je mu vytýkán nedostatek invence a originality a až moc častý příklon k popu a AOR. Na druhou stranu ale rockovou hudbu obohatil o spoustu krásné i kvalitní muziky, ať už v Yes, Asii nebo sólově.
Gerry, 10.2017
... (celý článek)
