Kingcrow
Italskou rockovou skupinu Kingcrow založili bratři Cafollové v roce 1996, tehdy ještě pod názvem Earth Shaker. Kapela si ale brzy změnila název na Kingcrow, inspirací pro nové jméno byl údajně americký básník Edgar Allan Poe a jeho nejslavnější báseň, a v pětičlenné sestavě natočila demosnímek Eyes of Memories. Kromě Diega Cafolly (kytara a klávesové nástroje) a jeho bratra Manuela (později začal používat jméno Thundra Cafolla; bicí) tvořili tehdy v roce 1997 sestavu zpěvák Stefano Tissi, baskytarista Claudio Polito a druhý kytarista Marco Piscitelli. Ačkoli kapela tehdy oslovila zejména metalové publikum, její stylový záběr byl širší a obsahoval spíš prvky eklekticky poučeného rocku a hard rocku s určitými, víceméně zvukovými vlivy heavy metalu. V průběhu existence pak kapela své pojetí hudby ještě rozšířila na bezmála celé spektrum tradiční rockové hudby s důrazem na konceptuální pojetí tvorby. Cestu k progresivnímu rocku potvrdili Kingcrow o tři roky později, kdy vydávají, tentokrát už jen jako kvartet (odešel Piscitelli), druhé demo Hurricane's Eye.
Svůj oficiální albový debut si pak odbyli v roce 2001 nahrávkou Something Unknown, na které najdeme i věci z demosnímku Hurricane's Eye. Na postu hostujícího kytaristy se tu objevil Ivan Nastasi, který se po vydání alba a jeho koncertní propagaci stává trvalým a důležitým členem kapely. Svým tvrdším pojetím kytarové hry tvoří vhodnou protiváhu k jemnějším partům Diega Cafolly. Kapelu ale čeká období hledání ideálního hlavního zpěváka. Na studiové nahrávce se ukázalo, že Tissi pro tento post není hlasově úplně vhodným typem a ačkoli se na následujícím albu Insider (2003) ještě v roli doprovodného vokalisty objevuje, na jeho místě u hlavního mikrofonu už stojí důraznější Mauro Gelsomini. Jde taky o první zcela koncepční album Kingcrow, ne jen o sbírku delších kompozic. Gelsomini o rok později ve stejné roli realizuje další studiovku Timetropia, kapelu nakonec opouští v roce 2009. Na jeho místo přichází Diego Marchesi, pro kapelu pravděpodobně ideální muž, zpěvák se širokým výrazovým rejstříkem. Pro Kingcrow tato změna znamenala opravdový průlom a výraz kapely byl najednou mnohem vyzrálejší. Na albu Phlegethon (2010) se nám tak kapela představuje v hodně pozměněné sestavě: Marchesi se role hlavního zpěváka ujal zcela sebejistě a i díky němu jsou následná alba tak zajímavá. Poprvé se také představuje hráč na klávesové nástroje Cristian Della Polla a i on se i nadále stává důležitým mužem Kingcrow. Současně je kapela bez baskytaristy, všichni předešlí basáci Matteo Trinei (2001 až 2003), Giulio Caputi (2004 až 2006) a Angelo Orlando (2007 až 2009, ten se objevil v sestavě Kingcrow v době společných koncertů s Iron Maiden a Judas Priest) kapelu opustili a s realizací aktuálního alba museli pomoci hosté: Francesco D'Errico a taky Angelo Orlando, ten už jen jako externí výpomoc. D'Errico se po vydání alba stává trvalým členem a natočí s kapelou následující dvě alba - In Crescendo (2013) a o dva roky mladší Eidos. Na albu Eidos najdeme také nejpestřejší zvuk souboru, o který se mimo jiné postarali saxofonistka Stefania Bentivoglio a Fred Colombo, který nahrál party akustického klavíru. Zatím poslední studiové album souboru The Persistence z roku 2018 navazuje na úspěch i podstatu předchozí nahrávky a jedinou změnu tak znamená nový hráč na basovou kytaru Riccardo Nifosi. Kingcrow dnes představují širokou stylovou fúzi na bázi rocku, ve které se objevují prvky od písňového rocku, přes hard rock, eklekticky pojatý rock až po vlivy heavy metalu.
Zdroje: webové zdroje, booklety k albům, soukromé postřehy a poznatky z poslechu alb
Danny 05/2020... (celý článek)
