Cheap Trick
Americká čtyřčlenná rocková skupina z Rockfordu ve státě Illinois, založená v roce 1974.
Nejslavnější sestavu tvoří zpěvák Robin Zander, kytarista Rick Nielsen, basák Tom Petersson a bubeník Bun E. Carlos.
Styl Cheap Trick (dále CT) bývá často označován jako power pop.
V jejich muzice se potkává nekomplikovaný přímočarý hard rock s výraznými beatlesovskými melodiemi, punkovou energií a špetkou new wave.
I.
Než v roce 1976 došlo k podpisu nahrávací smlouvy s Epic Records, kapela měla na kontě přibližně 150 koncertů odehraných jen za onen poslední rok. Když jedno z jejich vystoupení zhlédl renomovaný Jack Douglas (do té doby dvorní producent Aerosmith), měl před sebou dokonale sehranou a sebejistou kapelu s charismatickým frontmanem a vynikajícím kytaristou - navíc s kvalitním vlastním materiálem ne na jednu, ale hned na dvě desky. Kontrakt na sebe nenechal dlouho čekat. Celé první album bylo nahráno ve studiu Record Plant v New Yorku ještě v roce 1976 prakticky naživo během několika dní. Až na pár písní se záznamy ze studia nijak neupravovaly, protože Douglas chtěl do drážek desky přenést živočišnost a energii, kterou jej CT na svém koncertě tak ohromili.
Po syrovém eponymním debutu, vydaném v únoru roku 1977, následovalo popovější album In Color (září 1977), na němž převzal producentské žezlo Tom Werman, do té doby známý hlavně ze spolupráce s Tedem Nugentem. (V budoucnu prosluje produkcí southern rockových Molly Hatchet a v 80. letech glam metalových Mötley Crüe či Twisted Sister.)
Třetí deska Heaven Tonight (květen 1978, opět ve Wermanově produkci) je dokonale vyváženým stylovým mixem obou předchozích alb a bývá považována za nejlepší rané dílo kapely. Z této "bible powerpopu" pochází také první hit CT: Píseň "Surrender" se dodnes pravidelně umisťuje v různých anketách o nejlepší rockovou skladbu 20. století.
Od svých současníků na tehdejší rockové scéně se Cheap Trick odlišují zejména černohumornými, místy kontroverzními texty, nezřídka zaměřenými na tabuizovaná témata jako pedofilie, sebevražedné tendence, prostituce, sérioví zabijáci, duševní poruchy, apod. Díky nadsazenému balancování mezi inteligentním humorem a nefalšovanou temnotou mají CT zajištěno naprosto vyjímečné postavení mezi ostatními rockery své doby.
Velmi originální a zábavná je také image kapely, kdy dva její členové (konkrétně Robin Zander a Tom Petersson) jsou prezentováni coby typické teenagerské pop idoly, zatímco druzí dva (Rick Nielsen a Bun E. Carlos) se stylizují do komické podoby bláznivých strejců. To dohromady vytváří velice vtipný vizuální kontrast, hojně využívaný např. na obalech desek, Přední strana obvykle patří Robinovi s Tomem, zatímco zadní stranu okupují Rick a Bun E. v parodických pózách.
Po čtyřech letech intenzivního koncertování a třech studiových albech zůstávají CT v USA stále víceméně klubovou záležitostí. V Evropě jsou pak doslova velkou neznámou. Úplně jiná je ale situace v Japonsku. Tam jsou všechny jejich desky zlaté a Levný trik se pomalu stává asijskou senzací. Parta z Rockfordu proto neváhá a vyráží dobývat zemi vycházejícího slunce osobně. Jejich tamní turné nese všechny znaky beatlemanie. V dubnu 1978 vyprodávají tokijskou halu Budokan. Záznam z tohoto koncertu vychází nejdříve v říjnu 1978 v Japonsku a v únoru 1979 také v USA. Album At Budokan konečně přinese rockfordským první opravdový úspěch na domácí půdě: Živá verze skladby "I Want You To Want Me", doprovázená orgasmickým jekotem mladých Japonek, proráží v amerických rádiích a brzy je z ní velký singlový hit (7. místo žebříčku Billboardu). Samotné LP získává do tří měsíců platinu.
II.
Čtvrté studiové album Dream Police (poslední produkované Tomem Wermanem), vyšlo v září 1979. Je pompéznější, zvukově bombastičtější a tématicky odvázanější než všichni jeho předchůdci. Titulní orwellovská skladba o policii, která hlídá vaše sny, spolu s beatlesovskou baladou o schizofrenii ("Voices") přinášejí kapele další singlové úspěchy. Album dosahuje šesté příčky Billboardu.
V květnu 1980 vychází EP Found All The Parts se čtyřmi dříve nevydanými skladbami z předchozích let. V říjnu je následováno další řadovkou All Shook Up, produkovanou slavným "pátým Beatlem" Georgem Martinem. Album se nahrávalo v AIR Studios v Montserratu a Londýně a CT s Georgem Martinem na něm hodně experimentovali se zvukem. Ač ceněno kritikou, u mnoha posluchačů, čekajících od CT zřejmě něco atraktivnějšího (či šílenějšího) než "jenom" kolekci neobvykle znějících pop rockových písniček, All Shook Up propadá a získává pouze zlatou desku.
V roce 1980 z kapely odchází Tom Petersson, zmožený neustálým kolotočem (turné-studio-turné), a je nahrazen basákem italsko-amerického původu, Petem Comitou. S ním nahrávají CT dvě písně pro soundtrack ke kultovnímu comicsovému filmu Heavy Metal. V roce 1981 je Comita vystřídán Jonem Brantem.
Na šestém studiovém a celkově sedmém albu One On One (duben 1982) přicházejí CT s náloží rychlých chytlavých refrénovek, kořeněných punkovým feelingem a zpestřených pompézní produkcí Roye Thomase Bakera – muže, stojícího za nejslavnějšími počiny Queen. V Evropě a hlavně v Austrálii (1. místo singlového žebříčku) boduje balada "If You Want My Love", u nás kdysi známá hlavně v podání Petra Rezka. Mimochodem, tato skladba dodnes rotuje na vlnách tuzemských oldies rádií, naštěstí už většinou v originále.
Alba z let 1983 - 1986 (Next Position Please, Standing on the Edge a The Doctor) se prodávala mnohem hůře než jejich předchůdci a jméno Cheap Trick v té době zachraňovaly hlavně singlové hity jako "I Can’t Take It", "Tonight It’s You" či Haroldem Faltermeyerem složená "Mighty Wings", jež proslula díky úspěšnému hollywoodskému trháku Top Gun.
III.
V roce 1987 odchází Jon Brant a do sestavy se po sedmi letech vrací původní basák Tom Petersson. Klasická čtyřka z Rockfordu je opět pohromadě a za pomoci externích skladatelů dává pod producentským dohledem Richieho Zita (Heart, The Cult, Poison) dohromady jedno z nejúspěšnějších pop rockových alb 80. let – Lap Of Luxury. Doba přeje návratům sedmdesátkových rockových legend (např. Heart nebo Aerosmith) a pořádný comeback nakonec v roce 1988 nemine ani Cheap Trick. Balada "The Flame" je největším singlovým úspěchem v historii CT (první místa v USA, Kanadě a Austrálii) a ani svižná coververze "Don’t Be Cruel" z repertoáru Elvise Presleyho za ní příliš nezaostává. Album se stává platinovým.
Jeho následovníku Busted, na kterém se objevilo množství hvězdných hostů (např. Mick Jones z Foreigner, Chrissie Hynde z Pretenders či Russell Mael ze spřízněných Sparks) se v roce 1990 nepodařilo navázat na sukces svého předchůdce a kapela dostává od Epic padáka. Firma uzavírá dlouholetou spolupráci s kapelou vydáním hitové kompilace The Greatest Hits a kolekcí videoklipů s názvem Every Trick In The Book.
S další řadovkou přicházejí CT až v roce 1994, po uzavření kontraktu s Warner Brothers. Svižný hard rockový nářez Woke Up with a Monster v produkci Teda Templemana, jenž se proslavil prací na klasických albech Van Halen, je dobrým restartem kariéry CT v 90. letech. Z desky byly realizovány tři singly ("You’re All I Wanna Do", "Woke Up with a Monster" a "Tell Me Everything"), skvěle reprezentující tento dvanáctý studiový zářez. Robin Zander stihne ještě předtím vydat u Atlanticu vyrovnané sólové album, na němž hostují např. Stevie Nicks, Maria McKee nebo Dave Stewart z Eurythmics. Píseň "Secret" z tohoto alba složil Robin ve spolupráci s Rickem Nielsenem. V jiné skladbě se jako basák objevil Tom Petersson. V roce 1996 vychází prestižní 4CD kompilace Sex, America, Cheap Trick s velkým množstvím raritního materiálu z let 1974 – 1995.
IV.
Kapela není spokojena s nedostatečnou péčí, s jakou se Warner Bros věnují propagaci "Probuzení s monstrem" a dává vydavatelskému gigantu vale. Další (v diskografii CT již druhé eponymní) album vydává u nezávislého, dnes už neexistujícího labelu Red Ant. Deska spojuje klasické atributy starých CT s ryze moderním soundem do jednoho funkčního celku, který dokáže s přehledem konkurovat jakémukoliv počinu protěžovaných mladých akvizicí 90. let. Z alba byla na singl vybrána píseň "Say Goodbye". Video k této skladbě bylo natáčeno v Rockfordu a podle neověřených zpráv z diskuze na webu kapely v něm v hlavních rolích účinkují dvě ze čtyř dětí Robina Zandera.
Koncem 90. let vystupují CT společně s populárními, alternativně-rockovými hvězdami, Smashing Pumkpkins, jejichž šéf Billy Corgan se nikdy netajil fanouškovským obdivem k rockfordské čtveřici.
Rok 1998 je ve znamení reedic prvních tří alb s mnoha bonusy. Ve stejném roce je zveřejněna kompletní podoba slavného koncertu v Budokanu ve formě 2CD. O rok později nahrávají CT píseň pro titulní znělku populárního televizního seriálu That 70’s Show. Přelom milénia oslaví kapela dvěma živáky (Music For Hangovers a Silver) a kompilací Authorized Greatest Hits.
Od roku 2005 CT provozují vlastní label Cheap Trick Unlimited, na kterém vycházejí všechna následující alba. Ve 21. století vydali CT v původní sestavě tři studiové desky (Special One, Rockford a The Latest) a v roce 2016 byli uvedeni do rokenrolové síně slávy (Rock & Roll Hall of Fame).
- - - -
Členové Cheap Trick:
Rick Nielsen
Narozen 22. 12. 1946, Rockford, Illinois.
Nástroje: Sólová kytara, doprovodný zpěv, klávesové nástroje, mandocello.
Zvláštní znamení: Kšiltovka, kterou nikdy nesundává, bizarní tvary kytar (proslulá je např. jeho pětikrká kytara, či kytara ve tvaru jeho samého – viz obal desky Next Position Please). Rick je velký pódiový showman a vtipálek. Je pověstný svými šílenými grimasami a také okázalými gesty, jimiž při vystoupení paroduje koncertní image kytaristů rockových superskupin.
Je hlavním skladatelem Cheap Trick. Pro první alba kapely napsal drtivou většinu materiálu. Je jen málo písní CT, pod kterými by nebyl podepsán alespoň jako spoluautor. Z těch, které složil samostatně, uveďme alespoň stěžejní kousky jako "Surrender", "I Want You To Want Me", "Dream Police" nebo "Voices".
Před CT hrál v mnoha kapelách, z nichž nejznámější byly Grim Reapers, Fuse a Sick Man of Europe (přímý předchůdce Cheap Trick). S Fuse vydal jedno eponymní album v roce 1968.
Hostoval na deskách Alice Coopera, Gene Simmonse, Mötley Crüe a mnoha dalších. Společně s bubeníkem Bunem E. Carlosem se podílel na nahrávání alba Double Fantasy Johna Lennona.
Rickovým koníčkem je sbírání kytar všech možných druhů. O své sbírce napsal knihu.
Robin Zander
Narozen 23. 1. 1953, Beloit, Wisconsin.
Nástroje: Sólový zpěv, doprovodná kytara.
Jako spoluautor je podepsán pod spoustou skladeb CT, samostatně jich ale složil jen několik. Největší úspěch z nich měla singlová "I Can’t Take It" z alba Next Position Please. Na pódiu je tento blonďatý vokalista spolehlivým magnetem na dívky.
Ve škole zpíval v uznávaném sboru madrigalistů a prošel několika studentskými a klubovými kapelami jako The Destinations nebo Butterscotch Sundays. Později vedl vlastní skupinu Robin and the Hoods a živil se jako zpěvák převzatých songů v klubu ve Wisconsinu. Odtud pocházela také jeho přezdívka "Muž tisíce hlasů", kterou byl titulován v počátcích Cheap Trick.
V roce 1993 vydal sólové album s kvalitním pop rockovým obsahem a mnoha hvězdnými hosty.
Tom Petersson
Narozen 9. 5. 1950, Rockford, Illinois (jako Thomas Peterson).
Nástroje: Basová kytara, doprovodný zpěv.
Sólově zpívá ve dvou písních Cheap Trick: "I Know What I Want" z alba Dream Police a na coververzi "Waitin’ for the Man" od Velvet Underground. Tento kousek z vystoupení v michiganském klubu The Brewery z prosince 1974 je dosud nejstarší oficiálně vydanou nahrávkou kapely (vyšla na kompilaci Sex, America, Cheap Trick).
Z písní na kterých se podílel jako autor jmenujme alespoň "Southern Girls", "Auf Wiedersehen" či "Heaven Tonight".
Tom hraje na speciálně upravenou 12-strunnou basu, kterou poprvé představil v roce 1978.
Spolu s Robinem Zanderem působil coby fešácký protipól ke komickému duu Rick a Bun E., což vytvářelo osobitý kontrast a svéráznou image CT.
V roce 1980 odešel z kapely na sólovou dráhu. Vydal EP Tom Peterson and Another Language a později koncertoval se skupinou Sick Man of Europe, nazvanou podle kapely, v níž hrál s Rickem Nielsenem ještě před založením Cheap Trick. K CT se znovu přidal v roce 1987.
Účinkoval ve videoklipu "Someday?" alternativně rockové kapely Concrete Blonde a v roce 2006 hostoval na sólovém albu Franka Blacka z Pixies.
Bun E. Carlos
Narozen 12. 7. 1951, Rockford, Illinois (jako Brad Carlson).
Nástroje: Bicí, perkuse.
Zvláštní znamení: Brýle, knír a vzhled dobrosrdečného strejce.
Podle jeho vlastních slov se z Carlsona stal Carlos hlavně proto, aby lidé Cheap Trick omylem nepovažovali za švédskou skupinu. (Mimochodem, seversky znějící jména členů kapely jednoduše vysvětluje fakt, že Rockford je domovem početné švédské menšiny.)
Jméno Rick Nielsen slyšel Bun E. poprvé jako malý školák, když si jeho starší sestra doma stěžovala, že po ní Rick házel kamením.
Bun E. byl archivářem Cheap Trick a staral se o všechna dema, nahrávky z koncertů, rarity apod.
Ze všech členů kapely má na kontě nejméně autorských příspěvků do repertoáru CT. Jako spoluautor je uveden pod skladbou "Love’s Got a Hold on Me" (potenciálním hitem z alba One On One, který však nebyl nikdy vydán na singlu) a je hlavním autorem hudby u kvaziafrické bubenické kompozice "Who’d King", jež uzavírá album All Shook Up.
Mimo CT působí Bun E. společně s Jonem Brantem v příležitostném bluesovém seskupení The Bun E. Carlos Experience.
V roce 2009 založil se členy Smashing Pumpkins, Fountains of Wayne a Hanson skupinu Tinted Windows, se kterou v dubnu téhož roku vydal debutové album u S-Curve Records.
Od roku 2010 je Bun E. nehrajícím členem kapely a jeho místo za bicími obsadil Rickův syn Daxx Nielsen.
V roce 2016 vychází první Carlosovo sólové album Greetings from Bunuzela!. Titul je narážkou na fiktivní jihoamerickou zemi, z níž měl Bun E. (dle sleeve note k prvnímu LP Cheap Trick) pocházet.
Další členové:
Jon Brant
Narozen 22. 2. 1955 v Chicagu.
V Cheap Trick působil v letech 1981 – 1987, a nahrál s nimi čtyři studiová alba. Na prvním z nich (One On One) hraje pouze ve třech skladbách ("She's Tight", "If You Want My Love" a "Saturday at Midnight"), z nichž všechny vyšly jako singly. Zbývající basové party na desce obstaral ještě před Brantovým nástupem do kapely Rick Nielsen. Na následujících albech už Brant hraje ve všech skladbách.
Nejznámější písní Cheap Trick, na níž se podílel také autorsky, je singlová "Tonight It’s You" z alba Standing on the Edge. Podle Jonových slov podstatnou část písně složil právě on a hostující klávesák Mark Radice.
Brant je velkým přítelem Buna E. Carlose. Společně působí v příležitostné rockfordské kapele The Bun E. Carlos Experience.
Během koncertu k 25. výročí založení Cheap Trick hrál Jon Brant na basu ve skladbách "If You Want My Love" a "She's Tight". V roce 2004, když byli CT na společném turné s Aerosmith, zastoupil na jeden měsíc Toma Peterssona, který si vzal dovolenou z důvodu narození syna.
Jon Brant hrál několik let ve skupině chicagského bluesmana Lynne Jordana a spolupracoval s mnoha dalšími umělci (např. Chris Spedding, Micki Free, Robert Gordon, Lou Reed a Diana Ross). Byl také členem kapely Red Siren (později Siren).
Pete Comita
Italskoamerický basák a kytarista, který nahradil v roce 1980 původního člena CT, Toma Peterssona.
V kapele působil zhruba jeden rok a odehrál s ní bezpočet koncertů. Hráčsky se podílel na pěti písních nahraných v letech 1980 – 1981. Dvě z nich vyšly na soundtracku ke comicsovému filmu Heavy Metal a tři ("Born to Raise Hell", "I'm the Man" a "Ohm Sweet Ohm") na soundtracku k filmu Rock N’ Rule a později také na kompilaci Sex, America, Cheap Trick. Jako skladatel je podepsán (společně s Nielsenem) pod jedinou písní CT: "Reach Out" z alba Heavy Metal.
Pete je zachycen na koncertním videu s názvem Cheap Trick Live in Chicago 1981, které bylo vysíláno v televizi. Je to jeden z mála koncertů, na němž převládal materiál z alba All Shook Up.
Randy "Xeno" Hogan
Původní zpěvák Cheap Trick.
Hogan pochází z Rockfordu, stejně jako většina ostatních členů skupiny. V kapele působil několik měsíců roku 1974, a není známa žádná jeho oficiální nahrávka s Cheap Trick.
Rick Nielsen si už v roce 1972 vyhlídl pro svou kapelu jako vokalistu Robina Zandera, ale protože ten byl smluvně vázán jako zpěvák coververzí v kubu ve Wisconsinu, angažovali CT dočasně právě Hogana. Jakmile Robinu Zanderovi vypršela smlouva s wisconsinským klubem, Hogan mu uvolnil místo za mikrofonem. Poté se stal zpěvákem AOR skupiny Crossfire (původně Bad Boy) z Milwaukee, a působí v ní dodnes. Občas také vystupuje s vlastní kapelou No Strings Attached.
Apache 2/2024