Mott the Hoople
Předchůdcem kapely Mott the Hoople, ve které se spojila přímočarost heavy metalu s teatrálností glam rocku, byla herefordská skupina Silence, kterou v roce 1968 založili kytarista Mick Ralphs, hráč na klávesy Verden Allen, baskytarista Pete "Overend" Watts a bubeník Dale "Buffin" Griffin. Brzy poté, co se k Silence počátkem roku 1969 přidal zpěvák Stan Tippens, změnila si pod vlivem producenta Guye Stevense kapela název. Tippens ale na místě lídra MTH nepobyl příliš dlouho, už v létě téhož roku ho vystřídal pianista a zpěvák s dylanovským projevem Ian Hunter.
Eponymní album Mott the Hoople vychází na sklonku roku 1969. Neprodává se sice příliš dobře, ale své fanoušky si rozhodně získává. Mezi osmi písněmi debutu MTH vyčnívají dvě - instrumentální cover verze hitu The Kinks You Really Got Me, která celé album otevírá a skladba Laugh at Me, pro změnu z repertoáru Sonnyho Bona.
Problémy s prodejností mají bohužel i další alba MTH - Mad Shadows (1970), Wildlife (1971) a Brain Capers (1971). I přes příznivé odezvy, které sklízí Mott the Hoople za svá agresivní živá vystoupení, začíná kapela uvažovat o ukončení kariéry. Tehdy však do děje vstupuje David Bowie, patřící k jejím velkým fanouškům. Album All the Young Dudes z roku 1972, obsahující stejnojmenný Bowieho hit, se prosazuje do první čtyřicítky na britském i americkém trhu a výše zmíněný song se zároveň stává jakousi glam rockovou hymnou.
Podobně úspěšné je i koncepční album Mott z roku 1973. Jeho nahrávání už se však neúčastní Verden Allen, nespokojený s tím, kam MTH pod Hunterovým vlivem začíná směřovat. Spory s Hunterem pak vedou koncem roku 1973 i k odchodu Micka Ralphse, který zakládá spolu s Paulem Rodgersem Bad Company. Nahrazuje jej bývalý kytarista Spooky Tooth Luther Grosvenor alias Ariel Bender, namísto Allena pak kapela přijímá Morgana Fishera. Tyto změny v sestavě začínají naznačovat, že se kariéra kapely pomalu chýlí ke konci.
V nové sestavě natáčí MTH alba The Hoople a Mott the Hoople Live (obě 1974). Na podzim roku 1974 přichází místo Bendera bývalý Bowieho kytarista Mick Ronson, který o pár měsíců později opět kapelu opouští, tentokrát však společně s ním odchází i Hunter. Ke zbývajícím členům Mott the Hoople se připojují kytarista Ray Major a zpěvák Nigel Benjamin a společně s nimi pokračují pod názvem Mott. Po albech Drive On (1975) a Shouting and Pointing (1976) dochází k další změně názvu na British Lions. Lvi vydávají další dvě alba, aby v roce 1978 definitivně ukončili svou činnost.
A to by bylo k Mott the Hoople téměř vše. Kapela se v původním složení naposledy sešla v roce 2009 ke dvěma koncertům v londýnském Hammersmith Apollu, což dalo vznik koncertnímu 3CD. Další kariéře Iana Huntera je věnováno samostatné heslo, které snad časem taky doplním.
Óin, 2012-01-15 ... (celý článek)
