MC5
Hlučná kapela založená v první polovině 60. let v Detroitu jako Bounty Hunters. V roce 1966 si tento kvintet z města motorů zvolil název Motor City Five (MC5) evokující nejen jejich působiště, ale i intenzivní zvuk motorů, k nimž se jejich hudba dala přirovnat.
Proslavili se svými politickými postoji s náklonností k levicové organizaci Bílých panterů, vedených Johnem Sinclairem. Sinclair se také stal jejich duchovním vůdcem.
V letech 1965-7 vydali na lokální značce AMG několik singlů např. One Of These Guys, I Can Only Give You Everything nebo Looking At You (na značce Square), který jim pomohl ke kontraktu s firmou Elektra.
Debutovali albem natočeným živě koncem října 1968 v Grande Ballroom v Detroitu. Slavná je především titulní skladba začínající výkřikem "Kick Out The Jams, motherfuckers!" v pozdějších vydáních v 70. letech cenzurovaným. Obchodníkům, kteří toto album odmítali v Detroitu prodávat členové kapely polepovali výlohy obscénními nálepkami.
Hudebně je album hrubým heavy metalem konce 60. let a více než o cokoliv jiného jde o politický postoj. Skladby typu Motor City Burning nebo Kick Out The Jams jsou samozřejmě předchůdci takových revolučních písní jako Anarchy In The UK od Sex Pistols. Album obsahuje vysoce energické skladby plné kytarových riffů, ale i kusy s fantastickými zvukovými plochami - ať již jde o Starship, cover verzi z dílny známého jazzmana a vizionáře Sun Ra, nebo psychedelicky zabarvený Rocket No. 62. Album produkovali Jac Holzman a Bruce Botnick, kteří plně zachovali nekompromisní zvukovou intenzitu nahrávky.
Druhé album Back in the USA bylo v produkci Johna Landaua natočeno již pro firmu Atlantic. Bývá oslavováno nejvíce ze všech tří oficiálních desek, přestože ztratilo mnoho ze svých předchozích revolučních a rockových ambicí. Vedle vlastních kompozic jsou na desce i převzaté kousky Tutti Frutti (Richard Penniman) a Back In The USA (Chuck Berry). Nejlepší věci jsou z mého pohledu Smithovy Shakin' Street a The Human Being Lawnmower, které také sám zpívá. Skladba Looking At You je nová verze raného singlu. Na desce se jako host podílel Danny Jordan (keyb).
High Time je nejdokonalejší nahrávkou skupiny co se aranží, textů i nahrávání týče. Jde o kompaktní celek 8 skladeb, které produkovala skupina s pomocí obskurní postavy firmy Atlantic Geoffreye Haslama. Texty jsou jízlivé v duchu undergroundových comicsů (Sister Anne) či sci-fi futurismu J. G. Ballarda a Williama Burrgoughse (Future Now).
Album však neuspělo, kapela byla většinu času na tripu a koncertní vystoupení byla chaotická, rozladěná, přímo špatná. Na jaře 1972 absolvovali MC5 koncertní turné po Evropě, které se nesetkalo s větším ohlasem. Ve studiu Herouville Castle ve Francii bylo natočeno několik skladeb, které později vyšly na CD Thunder Express a staly se součástí kompilace The Big Bang. Na těchto nahrávkách hrál na baskytaru místo Davise Steve Moorhouse. Neustálé neshody v kapele a klesající úroveň koncertů vedla koncem roku 1972 k rozpadu po posledním show v Grande Ballroomu - přesně v místě, kde vzniklo jejich nejlepší a debutové album.
Po rozpadu kapely zkoušel zpěvák Rob Tyner štěstí se skupinou Blood Brothers; natočil singl Till The Night Is Gone s britskou proto-punkovou skupinou Eddie And The Hot Rods (1977). V téže době byl požádán britským týdeníkem New Musical Express, aby napsal obsáhlou reportáž o punkové scéně. Jako dopisovatel amerického rockového magazínu Creem byl ostatně znám již v 70. letech. Zemřel v polovině roku 1992.
Fred "Sonic" Smith se oženil v roce 1979 s newyorskou rockerkou Patti Smith. Vedl vlastní skupinu Sonic's Rendez-vous Band a spolupracoval v 80. letech na deskách Patti Smith při jejím comebacku. Zemřel 4. XI. 1994 v detroitské nemocnici na srdeční selhání.
Dennis Thompson hrál s New Order, New Christs, New Race atd.
Michael Davis se objevil s Ronem Ashetonem (ex Stooges) v Destroy All Monsters.
Nejaktivnějším z bývalých členů MC5 je Wayne Kramer jež hrál s Johnny Thundersem v Gangwar, spolupracoval s obnovenou britskou psychedelickou kapelou Deviants (na albu Human Garbage), Spolu s Mickem Farrenem (ex Pink Fairies) natočil Kramer v produkci známého Dona Wase 12"EP Whel Me Out (1988) obsahující špičkovou kombinaci funku a rocku, vedl vlastní kapely Death Tongue, Dodge Main atd.
S nástupem punk rocku byli MC5 rázem uznáni za jednu z nejvýznačnějších skupin, které celému stylu předcházely. Jejich nahrávky a koncerty jsou dnes legendární a jejich přínos neocenitelný, přestože byli v 90.letech i na počátku nového tisíciletí téměř neznámí. Nejvíce fanoušků (jak hnusné slovo!) mají vždy - stejně jako The Stooges - ve Francii, kde díky jejich agilním značkám vyšlo několik raritních koncertních záznamů.
Album Babes In Arms bylo vydáno v roce 1987 americkou značkou ROIR pouze v kazetové verzi (tato značka vydávala v 80. letech jen kazety) a až o 10 let později na CD. Obsahuje rané smímky MC5 z poloviny 60. let pořízené pro maličké lokální indie značky. Většinou jde o rozdílné verze později známých písní American Ruse, Poison, Sister Ane, Tonite atd.
Kompilační double CD The Big Bang! Best Of The MC5 je skvělým průřezem tvorbou souboru kde vedle známých kusů jsou i vzácné singlové verze písní Tonite, I Can Only Give atd.
V roce 2003 se sešli přeživší členové Kramer, Davis a Thompson a pod hlavičkou MC5 koncertovali v 100 Club v Londýně. Toto trio doplňoval kytarista Nicke Andersson z The Hellacopter a jako doprovodní zpěváci vystoupili David Vanian (The Damned), Lemmy (Motörhead), Ian Astbury (The Cult) a Kate O'Brian.
O rok později kapela dokonce podnikla turné po světě pod názvem DKT/MC5. V roce 2005 se k mikrofonu postavil Handsome Dick Manitoba z proto-punkových The Dictators.
Zajímavé bootlegy a kompilace:
CD Black To Comm je koncertními nahrávkami skupiny které byly realizovány koncem 60. let ve Sturgis Armoury na vojenské technické přehlídce v Západním Michiganu. Jsou zde raritní nahrávky I Want You, cover od The Troggs nebo improvizace Revolutionary Blues.
CD Thunder Express přináší kompletní live nahrávku pro francouzkou TV ze studia Herouville Castle v r. 1972 (na baskytaru se Steevem Moorhousem) a dva raritní singly z let 1966 a 1968.
Deska Icepick Slim je 45 minutovým třískladbovým jam session ze tří různých koncertů v Grande Ballroom. Ve skladbě I'm Mad Like Eldridge Cleaver hraje na saxofon John Sinclair. Excelentní záležitost pro sběratele!
CD Live Detroit 68/69 je opět záznamem vzácných live nahrávek z koncertů v Unitarian Church a Westfield Highschool.
Looking At You, kompilační CD firmy Receiver doplnuje discografii MC5 o různé další verze známých i méně známých písní.
... (celý článek)
