Za Velikonočního úplňku v roce 1966 měl Daevid Allen vizi, která změnila jeho život. Viděl sám sebe před početným publikem na festivalu, cítil s nimi hluboké duševní propojení a cítil obrovský kužel éterického světla, kterým byl obklopen. Cítil intenzivní dotek LÁSKY, kterou se rozhodl předávat ve své hudbě. Jakkoli to může znít podivně, je Allen této své vizi oddán a snaží se ji naplnit. Pojďme si tohoto excentrického hudebního vizionáře a jeho nejvýznamější projekt přiblížit o něco více.
Australský básník, kytarista, zpěvák a skladatel Daevid Allen (též používá pseudonym Divided Alien) se narodil 13. 1. 1938 v australském Melbourne.
V roce 1960, inspirován knihami spisovatelů Beat Generation, které objevil, když pracoval v knihkupectví, odcestoval do Paříže, kde se nastěhoval do Beat hotelu, do stejného pokoje, který před ním obývali Gingsberg a Orlovsky. V Paříži se nejdříve živil jako pouliční prodavač novin. Během tohoto období se setkává s budoucím významným představitelem minimalistické školy Terry Rileyem a později i se spisovatelem W. S. Buroughsem. Pod vlivem filozofie free-jazzového guru Sun Ra zakládá jazzové Daevid Allen Trio.
Během 60. let se stěhuje do britského Canterbury. Shodou okolností je synem jeho domovníka mladý Robert Wyatt. V roce 1966 spolu zakládají kultovní kapelu Soft Machine, dalšími členy jsou pro Canterburskou scénu neméně významější Mike Ratledge a Kevin Ayers (oba předtím ve Wilde Flowers). Vydávají se na turné po Evropě, bohužel po jeho skončení se už Allen kvůli propadlým vízům nedostane zpátky do Anglie. Zůstává tedy v Paříži, kde se účastní studentských protestů v květnu 1968 a zakládá nepříliš dlouho trvající první sestavu Gongu. Nakonec prchá před policií se svou tehdejší partnerkou, pozdější zpěvačkou Gongu Gilli Smyth, na Majorcu. Tam potkávají flétnistu a saxofonistu Didiera Malherbeho, údajně v té době žijícího v jeskyni, nalézající se na pozemku básníka Roberta Gravese.
S pomocí hostujících hudebníků natáčejí v nově založené komunitě debutové album Magick Brother, které vychází v roce 1969. Původní vydání zdobí Allenovy kresby, které tak trochu pomáhají posluchači proniknout do Gongovské mytologie, dadaistického humoru, hudby, ve které se mísí prvky free improvizace, minimalistických prvků, psychedelie i space rocku. To vše s dotykem Barrettovských Pink Floyd - od Syda Barretta Allen převzal techniku glissando guitar a často jej připomíná i zpěvem. To mu ale neubírá na originalitě, ba naopak. Jeho bizarní projev a střeštěný humor je důležitou součástí hudby Gongu. Též nadpozemský, éterický ‚vesmírný šepot‘ Gilli Smyth dokresluje atmosféru. Repetitivní riffy jsou často zamotané zběsilými rytmy, ale často se dočkáme i dlouhých, psychedelických koláží, ve kterých Allen trápí kytaru, Malherbe sóluje a pod tím tepe mnohdy až jazzrockový spodek. To především naživo.
Poté, v roce 1970, vychází Allenovi sólovka Banana moon, na které se podílí též Robert Wyatt a dva budoucí členové Gongu, baskytarista Christian Tritsch a bubeník Pip Pyle (později v Hatfield and The North nebo National Health).
Tato sestava vydává o rok později album Camembert Electrique, které pokračuje v duchu prvního alba. Ještě ten samý rok vychází trojalbová kompilace Glastonbury Fayre, která dokumentuje stejnojmenný festival (Na tomto LP jsou též zachyceni mimo jiné Hawkwind a Pink Fairies). A také vychází soundtrack k filmu Continental Circus.
Gong se přesídluje do Británie. Po dalších personálních změnách, týkajících se především bubeníků a basáků, se v sestavě objevuje kytarista Steve Hillage, zpívající klávesák Tim Blake, klávesák a basák Francis Moze, perkusista Rachid Houari a nový bubeník Laurie Allan. Album, které nahrávají v lednu 1973, je prvním dílem z trilogie Radio Gnome Invisible. Nese název Flying Teapot. Druhý díl vychází ještě ten samý rok pod názvem Angel’s Egg a třetí – You – v roce 1974. Při poslechu a bližším zkoumání Gongovské mytologie je jasné, že důležitou roli při tvorbě hrály důležitou roli nejrůznější drogy. Každé album vzniklo v pozměněné sestavě, s těch významějších hudebníků jistě stojí za zmínku bubeník Pierre Moerlen, který bude brzy Gongu šéfovat.
Je to možná hodně zarážející, ale frontman Allen kapelu v roce 1975 opouští potom, co kvůli jistým zlým silám odmítl vystoupit na koncertě v britském Cheltenhamu. Sestavu opuští i Gilli Smith (tou dobou už jeho žena) a klávesák Tim Blake. Firma Virgin, která jim veškerá alba v Británii vydávala, přesvěčí Pierra Moerlena, aby kapelu vedl v jiné sestavě. Prvním albem je bez Allena je Shamal ze stejného roku, poté ale odchází i Steve Hillage a vzniknuvší Pierre Moerlen’s Gong je už úplně jiná kapela, zbavená Allenovských hříček a směřující spíše k jazzrocku. Existují do poloviny 80. let. V mezičase vycházejí koncertní alba původního Gongu, v roce 1977 se Allen a Smyth dávají dohromady se členy kapely Here and Now a pod názvem Planet Gong vydávají živé album Live Floating Anarchy. Allen poté pokračuje v sólové dráze a Gilli Smyth zakládá Mother Gong. Aby se situace ohledně názvu ještě více zkomplikovala, vznikají další varianty Gongu jako New York Gong, vychází také nahrávka Paragong z roku 1973, s nahrávkami tehdejších členů, Moerlenův syn Benoit zakládá v 90. letech projekt Gongzilla, čas od času se k Mother Gongu připojí Allen.
Osmdesátá léta strávil Allen téměř celá v Austrálii, v roce 1988 se ale vrací do Británie a projektem Invisible Opera Company of Tibet. Na baskytaru se přidává Keith Bailey, na perkuse Shyamal Maitra, houslista Graham Clark a Malherbe. Brzy se přejmenují na GongMaison a v roce 1992, kdy se vrací ke jménu Gong, se vrací i bubeník Pyle. Vychází album Shapeshifter (s podtitulem Radio Gnome, pt. 4) a kapela se vydává na rozsáhlé turné. Při výročním koncertě k 25-ti letům vzniku Gongu se připojuje i Gilli Smyth a baskytarista z období 1973 – 1977 Mike Howlett.
V letech 1996 – 2001 stále koncertují, v roce 2000 vyjde další studiovka Zero to infinity, která nic nedluží klasickým albům. V sestavě jsou Allen, Smyth, Malherbe, Howlett, nový bubeník Chris Taylor a klávesák, saxofonista a flétnista Theo Travis. Poté se četnost vystupování omezuje jen na festivaly. Stále ale vycházejí koncertní nahrávky, v roce 2004 i studiové album Acid Motherhood, opět v jiné sestavě.
Jak to bude s Gongem nadále, je na Allenovi. Ten už pár let funguje v kapele University of Errors, se kterou zavítal i k nám, a která je ve znamení přímočarého rocku, téměř punku s Allenovým typickým humorem.
Voytus 11/08
... (celý článek)