Atomic Rooster
Kapelu Atomic Rooster, kterou můžeme s klidným srdcem zařadit spolu s jejími souputníky z Black Sabbath, Deep Purple, Led Zeppelin a Uriah Heep mezi hardrockové legendy, založili v roce 1969 hráč na klávesové nástroje Vincent Crane a bubeník Carl Palmer po rozpadu skupiny Crazy World of Arthur Brown. První eponymní studiové album vydal Atomic Rooster už v únoru následujícího roku, duo zakladatelů na albu doplňuje zpěvák a baskytarista Nick Graham.
Možná i proto, že LP Atomic Rooster obsadilo až 49. místo na britském žebříčku, opouští kapelu Palmer s Grahamem. Crane to ale nevzdává a angažuje kytaristu Johna Canna a bubeníka Paula Hammonda, se kterými se mu už na dalším albu Death Walks Behind You daří proniknout mezi užší britskou špičku. Album, obsahující skvělé skladby jako Death Walks Behind You či Tomorrow Night, je spolu s pilotním singlem s písní Devil's Answer považováno hudebními kritiky i fanoušky za historicky nejlepší počin tohoto seskupení, jehož sestavu záhy po podpisu smlouvy se společností Pegasus posiluje zpěvák Pete French.
V tomto složení vydává AR v červenci 1971 třetí album In Hearing Of Atomic Rooster. Úspěchu svého předchůdce bohužel nedosahuje, pod vlivem Cranea se začíná kapela hudebně přiklánět spíše k soulu a rhythm and blues, což spolu s jeho psychickými problémy vede k odchodu zbytku sestavy. Crane se však v krátké době ze svých potíží opět dostává a sestavuje novou partu ve složení Steve Bolton (kytara), Ric Parnell (bicí) a Chris Farlow (zpěv). Především příchod Farlowa (ex Collosseum) je pro Atomového kohouta rozhodně pozitivním přínosem.
Farlowovská alba Made In England (1972) a Nice & Greasy (1973), ještě více se přiklánějící k soulu, blues a funku, bohužel připravují kapelu o velkou část věrných fanoušků, nespokojených se změnou hudebního stylu. Na albech jsou znát jisté Craneovy problémy s inspirací a další hudební motivací, přesto se však jedná o povedená díla. Výše zmíněné problémy však kulminují v roce 1975, kdy Crane po ukončení koncerního turné kapelu rozpouští.
Není to však ještě definitivní konec. Crane zůstává hudebně i nadále aktivní - věnuje se například divadelní hudbě a navazuje opět spolupráci s Arthurem Brownem. Stimulem pro obnovení činnosti AR se pak stává návrat Johna Du Canna. Spolu s ním a novým bubeníkem Prestonem Heymanem nahrává zmrtvýchvstalá kapela v roce 1980 už druhé eponymní album.
Přesto, že se Atomic Rooster opět velice úspěšně prosazuje na koncertních pódiích, nejsou nahrávací společnosti EMI a Polydor spokojeny s prodejem nového LP a později i nových singlů. To vede k jisté existenční nejistotě a již druhému Du Cannovu odchodu. Kapela však stále žije a koncertuje.
Posledním studiovým albem AR jsou Headline News z roku 1983. Můžeme jej považovat nejspíš za Craneovo sólové album, s tvorbou klasických AR už toho nemá příliš společného.
Crane získává dojem, že jeho snahy o další pokračování kapely k ničemu nevedou a v orwellovském roce 1984 rozpuští Atomic Rooster podruhé. Ještě v roce 1988 kolovaly hudebním světem pověsti o dalším Du Cannově návratu, těm však učinila v roce 1989 přítrž Craneova sebevražda, ke které jej přivedly přetrvávající duševní potíže.
Óin, 2012-01-07
... (celý článek)
