Stray
Historie Stray začala na Christopher Wren Secondary Modern School v Shepherds Bushi v západním Londýně roku 1966, kdy spolužáci Del Bromham (kytary, zpěv), Gary G. Giles (baskytara), Steve Gadd (zpěv) a Steve Crutchley (bicí) založili společnou kapelu. Netrvalo to dlouho a brzy je opouští bubeník, na jehož místo přichází kamarád zbývajících tří, student ze sousední střední školy Ritchie Cole, jemuž za vzor stál keith Moon od Who. Jejich prvotní styl byla čirá psychedelie, která byla mezi jejich kamarády tehdy velmi módní vlnou. V roce 1968 si zahráli i na místním festivalu London's famous Roundhouse na Chalk Farm, kde si jich všimli Peter Arnott a Ivan Mant, kteří přesvědčili nadějnou čtveřici k dílčí změně hudebního i vizuálního směru. Stray si to vzali k srdci a velice brzy začaly jejich akcie, mladé progresivní rockové formace u londýnského publika stoupat v oblibě. Jejich hudba spojovala tvrdé, až hardrockové riffy s téměř akusticky jemnými harmonickými liniemi, což provázelo sound Stray po celá sedmdesátá léta.
Popularity Stray a jejich zvláštního stylového vyjádření si brzy povšiml management nahrávací společnosti Transatlantic a v roce 1970 došlo k podepsání nahrávací smlouvy. Již svojí prvotinou "Stray" - tehdy sedmnácti až osmnáctileí Stray překvapili hudební kritiku, která se o jejich albu vyjadřovala velmi pochvalně v sentencích vyzrálého hudebního pojetí. Tyto názory pak ještě více podtrhli vydáním svého druhého alba "Suicide" (1971).
Období let 1971 - 1973 je znalci skupiny pokládáno za jejich nejlepší období a to nejen díky vynikajícím albům, ale i díky koncertním sériím. Velmi pochvalně se o nich zmiňoval i Tony McPhee, s jehož Groundhogs absolvovali Stray v roce 1972 listopadovou a prosincovou koncertní šňůru po Británii. V dalším roce pak následovaly pověstné koncerty s Black Sabbath nebo Gentle Giant a Stray absolvovali ve finále sezóny i dva koncerty ve Fairfields Hall v Croydonu a ve slavném londýnském Alexandrově paláci, kam si přizvali i hosty - klávesistu Andy Powella, dechovou sekci a doprovodné zpěváky.
Zlaté období Stray vyvrcholilo na konci roku 1974. Tehdy situace vyústila v potřebu trvalého přidání kávesových nástrojů. Situace podle Dela Bromhama měla vypadat asi tak, že on sám se bude více věnovat klávesám, Steve místo zpěvu kytarám a jako nového zpěváka přivedl do kapely pátého člena, svého kamaráda Pete Dyera. V pětičlenném obsazení Stray fungovali téměř celý rok 1975. Tento způsob hraní se však brzy začal zajídat dřívějšímu frontmanovi Steve Gaddovi, až nakonec ze skupiny odešel. Stray byli opět ve čtyřech. Tehdy vznikly i jakési problémy s managementem dosavadní mateřské značky Transatlantic a tak album "Stand Up And Be Counted" nahrané v této nové sestavě bylo již vydáno pod etiketou Dawn. Léto roku 1975 bylo pro Stray vůbec hektické. Kromě nahrání a vydání výše zmíněného alba kapela absolvovala šňůru koncertů po USA i Británii a sotva tyto závazky měli z krku, tradá do studia, kde se ještě během roku začalo natáčet sedmé studiové album "Houdini" vydané posléze u nové společnosti - Pye, které již krátce po svém vydání v následujícícm roce 1976 zaznamenalo značný ohlas.
Přes tento úspěch se ale začínala kariéra skupiny chýlit ke svému konci. Napomohly k tomu nejen rozmíšky, které se po odchodu Steve Gadda od Stray začínaly v unavené kapele objevovat, ale i velký odliv příznivců díky vzdemutí se módní disco vlny v rámci britských ostrovů a také bouřlivému nástupu punku. Hardrockově melodický styl Stray v té době již nebyl příliš "in". K tomu všemu se ještě přidaly problémy s novou společností Pye, pod jejíž křídla se skupina uchýlila, a prakticky posledním hřebíčkem do této rakvičky byl totální krach reklamní kampaně na další album "Hears Of Fire", nahrané a vydané ještě v roce 1976. Rok 1977 byl pak již ve znamení postupného úpadku Stray a poslední živé vystoupení, kterým se skupina rozloučila se svými skalními příznivci, proběhlo v prosinci 1977 v Nottingham Boat klubu.
Uplynuly čtyři roky kdy s nástupem heavy-metalu svitla naděje na přízeň nového mladého publika a Stray se tak v roce 1981 sešli k jednání o možném znovuobnovení činnosti. Del Bromham měl ale v té době jiné závazky, nicméně proti obnovení kapely nic neměl a ostatním doporučil za sebe jako náhradu hned dva kytaristy - Dona Hollise a Tonyho Powa. V tomto složení kapela několikrát vystoupila pod jménem Ratsy (přesmyčka "stRay", kterou vymyslel Billy Gammond). Návrat na pódia se ale příliš nevydařil a muzikanti svých snah brzy nechali. Del Bromham se k myšlenkám na znovuvkříšení Stray vrátil již v následujícím roce a oslovil své kamarády z původní sestavy. Stray tak absolvovali sérii koncertů se španělskou metalovou kapelou Baron Rojo, zakončenou velice zdařilým vystoupením ve slavném londýnském klubu Marquee (Live at Marquee, 1983). Poté se ale opět rozešli za svými vlastními zájmy.
V roce 1990 se setkal velký příznivec Stray Steve Harris (Iron Maiden) s Gary Gilesem v Newcastlu. Slovo dalo slovo a Iron Maiden zařadili skladbu Stray "All In Your Mind" jako B´stranu svého singlu "Holy Smoke". V roce 1993 se Stray opět sešli znovu, ale pouze ke kratší sérii koncertů v Británii.
Skutečný návrat Stray zaznamenáváme až v roce 1996 a oproti oněm několika dřívějším pokusům se uskutečnil již jen v režii samotného Dela Bromhama, který do kapely pozval baskytaristu Dusty Millera a bubeníka Phila McKee. Zde byl zásadní repertoár postaven především na věcech od Bromhama a kapela začala velmi brzy koncertovat. Z vystoupení v The Robin Hood Rhythm And Blues klubu v Brierley Hill tak vzniklo album " Alive And Giggin'". Kapela se poté uchýlila do studia, kde vzniklo nové studiové album, již svým názvem napovídající o novém duchu Stray - "New Dawn" (Nový úsvit). Na podporu tohoto nového alba projeli Stray na dlouhé koncetrní šňůře celou Británii a v říjnu 1997 si ve Fairfields Hall v Croydonu zahráli s Ianem Hunterem na jeho vzpomínkové akci o Mott The Hoople.
V květnu 1998 měli Stray podniknout společnou akci s Mountain Leslieho Westa v Dingwalls u Camdenu. Tehdy ale onemocněl Dusty Miller a Bromham se o pomoc narychlo obrátil na dřívějšího spoluhráče Billa Gammonda. Koncert se prý velice vydařil.
Závěr devadesátých let a počátek nového Milénia zastihuje Bromhamovy Stray opět v nové sestavě s baskytaristou Johnem Bootlem a bubeníkem Paulem Watsonem, ve které Stray působí dodnes. V roce 2001 tak kapela vydává vcelku dobře přijaté album "10" a dosud posledním vydavatelským počinem je v roce 2002 v oblíbeném The Robin Hood Rhythm And Blues klubu nahrané, v dalším roce vydané koncertní album "Live: In Year Face".
2.12.2008, Graaaf
... (celý článek)
