Kapela Rolling Stones vznikla díky náhodnému setkání dvou spolužáků ze základní školy - Micka Jaggera a Keitha Richardse, velkých fanoušků bluesové hudby. K této dvojici se brzy přidal Brian Jones, krátkou dobu pak s třemi výše zmíněnými působil i baskytarista Dick Taylor, pozdější spoluzakladatel Pretty Things.
Kvarteta si brzy všiml "otec" britského blues Alexis Korner a zajistil mu pozvání do klubu Crawdaddy, kde sám vystupoval. Poté, co skupinu opouští Taylor a zůstává bez baskytaristy, začíná se stále více spoléhat na souhru Richardse s Jonesem. Po nějakém čase se k osiřelému triu přidávají Ian Stewart, Charlie Watts a Bill Wyman a Rollin' Stones (ještě s apostrofem) v tomto složení natáčejí několik singlů. Koncertní debut RS se odehrává 12. července 1962 v klubu Marquee.
Úspěšné předělávky starších hitů, kytarová spolupráce Richardse a Jonese a zpěv Micka Jaggera, přibližující se jeho černošským vzorům, získávají kapele popularitu a přičiňují se o skvělou prodejnost jejích singlů. Členové Rolling Stones se rozhodují věnovat hudbě na plný úvazek.
V roce 1964 vydávají The Rolling Stones svou první dlouhohrající desku. Ohromující úspěch ve Velké Británii se snaží kapela napodobit i ve Spojených státech, jejich první americké turné však končí neúspěchem. Konzervativnější americké publikum nebylo ještě na "divočejší Beatles" připraveno.
Po krátkém období klidu pokračují Stones v dobývání Británie a Evropy. Získávají si pověst "nejdivočejší kapely pod sluncem", v čemž jim vydatně pomáhá vyzývavé chování, kterým se na koncertních pódiích prezentuje jejich frontman. Jejich pozici na hudebním trhu posiluje vznik prvních úspěšných skladeb dua Jagger/Richards. V té době už s kapelou nevystupuje Stewart, který svým usedlým projevem nevyhovoval snahám nového managera Oldhama o vytvoření "démonického" image RS.
W lednu roku 1965 vydávají Rolling Stones své druhé album, obsahující hity "Everybody Needs Somebody to Love" a "Time Is on My Side". Brzy nato vyrážejí na své druhé turné po USA, které jim přináší velký umělecký i finanční úspěch. V té době na svět přichází asi největší hit kapely, skladba "(I Can't Get No) Satisfaction", jakási neoficiální hymna tehdejší mladé generace. V tom samém roce vychází další album Out of Our Heads.
Nárůst popularity přináší kapele mimo jiné i drobnější konflikty se zákonem a společenské skandály. Jones začíná propadat drogám, do popředí se dostávají Jagger s Richardsem, stále více ovlivňující repertoár RS. Album Aftermath z roku 1966 přináší hity "Under My Thumb" a "Lady Jane", vycházejí veleúspěšné singly s písněmi "Paint it Black" a "Let's Spend the Night Together".
Mírným rozčarováním je LP Between the Buttons (1967), jako by se jednalo o předzvěst nadcházejících událostí. Během drogové party jsou zatčeni Richards s Jaggerem, namísto drastických trestů však vyváznou jen s podmínkou. Úspěch nepřináší ani následující album Their Satanic Majestic Request, ve kterém se RS snaží vyrovnat psychedelickým experimentům svých rivalů z Beatles.
Rok 1968 přináší změnu k lepšímu - vychází výborné album Beggar's Banquet s další skandální skladbou "Sympathy for the Devil". Na tomto albu nahrál téměř všechny kytarové party samotný Richards - mohou za to stále narůstající Jonesovy problémy s drogami. V roce 1969 přichází to, co bylo nevyhnutelné - Jones přichází o místo v kapele, nahrazuje jej 21letý Mick Taylor. Jonesův život končí brzy po vyhazovu z RS tragicky - za nejasných okolností je nalezen utopený ve svém vlastním bazénu.
S novým kytaristou se Stones vydávají na své další turné po Spojených státech, které se stává jejich dalším obrovskýn úspěchem. Písně ze čtyř koncertů v Madison Square Garden můžeme dodnes obdivovat na živém albu z roku 1970 pod názvem Get Yer Ya-Ya's Out!. Ještě předtím vychází studiové LP Let It Bleed, považované za jedno z nejlepších alb Rolling Stones.
To už se ale blíží další kritický moment v kariéře kapely - na festivalu v Altamontu dochází k smrtelné nehodě jednoho z fanoušků, zapříčiněné pořadateli, kterými byli členové motorkářského gangu Hells Angels. Stones ve spěchů opouštějí Spojené státy a strhávají na sebe lavinu kritiky. Po návratu do Anglie, kde se delší dobu ukrývají před všetečnými médii, zakládají vlastní nahrávací společnost.
Pořátkem sedmdesátých let vycházejí další skvělá alba - Sticky Fingers (1971) a dvojalbum Exile on Main Street (1972). Poté, co se v roce 1973 Jagger s Richardsem stěhují z daňových důvodů do Francie, vydává kapela album Goat's Head Soup, které se stává prvním z řady poměrně průměrných elpíček. V roce 1975 opouští Rolling Stones Mick Taylor, který nedokáže čelit stresu a skandálům, provázejícím i nadále působení RS. Jeho místo zaujímá někdejší Richardsův spoluhráč z The Faces, Ronnie Wood.
Rolling Stones procházejí v té době řadou krizí - Jagger opouští svou první manželku, problémy s drogami má Keith Richards. Koncem sedmdesátých a začátkem osmdesátých let se RS opět vracejí na vrchol popularity, kterou jim přinášejí alba Some Girls (1978), Emotional Rescue (1980) a Tattoo You (1981), obsahující velký hit "Start Me Up".
V druhé polovině 80. let se členové Rolling Stones věnují především sólové tvorbě. Zlom nastává v roce 1989 díky albu Steel Wheels. V rámci turné, toto album propagujícího, koncertuje kapela poprvé na území Československa, když strahovský stadion zaplňuje 150 tisíc jejích fanoušků.
V roce 1991 opouští Rolling Stones baskytarista Wyman, kterého nahrazuje Darryl Jones. Spolu s ním nabírají Stones druhý (třetí) dech a vydávají kritikou skvěle přijatá alba Voodoo Lounge (1994) a Bridges To Babylon (1997). Zatím posledním studiovým albem britských rockových legend je A Bigger Bang z roku 2005.
Óin, 2012-01-26
... (celý článek)
