Kyrie Eleison
Historie se začíná roku 1973, kdy tři kamarádi ze školy zakládají skupinu Phoebos. Byli to Gerald Krampl (klávesy), Felix Rausch (kytara) a Karl Novotny (bicí). Spolu s basistou Gerhardem Frankem tehdy hráli především převzaté hity na školních párty. Krampl brzy začal přinášet do tvorby skupiny vlivy Genesis, Yes a ELP, kteří jej fascinovali. V kombinaci s jeho klasickým vzděláním na piano začaly vznikat první vlastní kompozice.
V roce 1974 se přejmenovali na Kyrie Eleison a doplněni o zpěváka Wolfganga Wesselyho zahájili sérii úspěšných koncertů v okolí Vídně. V této oblasti brzy získali renomé se svojí kompozicí "The Blind Window Suite", která představovala jejich hlavní koncertní materiál v období 1974-75. Úspěch byl motivací k vytvoření stejnojmenné amatérské studiové nahrávky pro propagační účely. Tato nahrávka v době svého vzniku nebyla oficiálně vydána, ale dočkala se roku 1994 CD verze díky Indigo Records.
Během neustálých koncertních aktivit, které vrcholily roku 1975, skupina pořídila amatérský záznam svého vystoupení. Nahrávka z 29. 5. 1975 trpí všemi nedostatky tehdejší neprofesionální záznamové techniky, jedná se ale o nenahraditelný dokument vykreslující dobovou atmosféru, kdy art rock prožíval svůj relativní vrchol.
Členové Kyrie Eleison žačali během roku 1976 uvažovat o studiové LP desce. Během vytváření nových skladeb se od více art rockového Krampla odtrhnul zbytek skupiny (kromě bubeníka), který se orientoval směrem k tradičnímu rocku. Přicházejí tedy nové síly: Michael Schubert (zpěv), Manfred Drapela (kytara) a Norbert Morin, kteří řešili stejný problém ve své původní skupině Autogenesis. Od tohoto okamžiku práce na nové desce pokračovaly velmi rychle. Na podzim 1976 začaly studiové nahrávací session na v té době skvělém osmistopém nahrávacím zařízení. Ovšem pro technické problémy s tímto přístrojem proběhl finální mastering na standardním dvoustopém stroji. To způsobilo horší kvalitu nahrávky a velké obtíže při mixování více stop do výsledného mixu. Vzhledem k velkému experimentátorství kapely proto nebylo možné plně dosáhnout všech představ o nahrávce, tak jak původně zamýšleli. Navíc tlačil fixně nastavený termín vydání desky. Zvuk skupiny ještě doplňuje za mikrofonem Martina Equiluz a začátkem roku 1977 vychází "The Fountain Beyond The Sunrise" v soukromém nákladu u Merlin Records a desku si kapela distribuuje sama.
Vydání této desky bylo v Rakousku velkou senzací a popularita skupiny se dostává na úroveň Van Der Graaf Generator, Collosseum, Amon Dull a dalsích. Začínají přicházet také problémy. Velké koncertní turné soubor vyčerpává a ani finanční situace není příliš dobrá. Nedostává se peněz na vydání desky u velkého vydavatelství, nikdo nechce riskovat. Unaveni opouštějí skupinu Novotny a Drapela aby se mohli více věnovat svým rodinám a na dlouhá léta mizí z hudební scény.
Kyrie Eleison doplňují Otto Singer (bicí) a Gerhard Eder (kytara). Pokračuje úspěšné koncertní turné, začíná se pomalu tvořit materiál pro druhé LP. Finanční situace je však naprosto katastrofální, dva plné kamiony zvukové a jevištní techniky, světel a efektů, něco stojí. Po osobních problémech skupinu opouští zpěvák, ale předtím se ještě podaří v roce 1979 nahrát demo skladbu "Mounting The Eternal Spiral". Tím Kyrie Eleison končí svoji existenci a i její členové se na dlouho ztrácejí z dohledu. Někteří se objevují v 80. létech v projektech jako Indigo, Hydra a Agnus Dei. Posledně jmenovaný soubor působí dosud a má ve svých řadách zásadní osobnost Kyrie Eleison Gerharda Krampla i s jeho ženou, v Indigo se po Kramplově boku mihnul zase původní zpěvák Wolfgang Wessely. Tvorba těchto seskupení se však prog rockem dá nazvat jen stěží.
Na CD se tituly 1. a 3. objevily poměrně záhy v 90. letech, ale náklad byl nízký a brzy se i tyto nahrávky staly raritami, stejně jako jejich LP předchůdce. V roce 2002 provedla Izraelská firma MIO Records excelentní reedici včech dostupných materiálů skupiny. Na vzorně 24bitově remasterovaném 3CD se objevuje 1., dále vůbec první vydání 2. a konečně i 3. doplněná o poslední nahrané demo z 1979. Po doslova restaurátorské práci se podařilo ze všech záznamů získat zvukové maximum, jedinou chybou je tedy skutečnost, že se jedná o limitovanou edici 1000 ks, takže tento záslužný počin záhy také získá punc ultra rarity.
Podstatná je především skutečnost, že album 3. je dokonalou inkarnací Genesis se všemi atributy, které od jejich tvorby očekáváme. Zjednodušeně řečeno "rakouští Genesis". Zpěvák stylově velmi blízký Gabrielovi a obzvláště album 3 je zcela na úrovni svých velkých vzorů. Kompozice svoují hloubkou, dramatičností a složitostí, která není na úkor celistvosti, dosahují art rockových výšin. Přitom se nejedná o kopii, je tam tolik vlastních nápadů a postupů, že právem si Kyrie Eleison zaslouží tu nejvyšší pozornost prog rockového fanouška, který se nebojí sáhnout i mimo anglické terirorium.
Milan Vyskočil, 30. 6. 2003 ... (celý článek)
