Mallard
Potom, co v roce 1974 vydal Captain Beefheart komerčně orientovanou desku Unconditionally Guaranteed, odjel Magic Band turné po Británii jako předkapela Jethro Tull. Ač je Ian Anderson prosazoval sebevíc, publikum je každý večer vypískalo. Kytarista Bill Harkleroad (Zoot Horn Rollo), baskytarista Mark Boston (Rockette Morton), bubeník a hráč na marimbu Art Tripp (Ed Marimba) už měli plné zuby leadera jako takového a stejně tak se jim zajídal nový materiál. Opouštějí tedy Kapitána a zakládají vlastní kapelu. Produkce se ujímá Ian Anderson. Přibírají ještě klávesistu Johna ‚Rabbita‘ Bundricka a zpěváka Sama Galpina, jenž má hlas ne nepodobný jejich předchozímu vokalistovi. V sestavě má být i John French (Drumbo), ten se ale nakonec pouze podílí na několika písních a nahrávání se neúčastní. Anderson se pokouší prosadit název Magic Band, ten si ale ponechává Beefheart a kapela se pojmenuje Mallard, což je v překladu divoká kachna, ale také pojemenování parní lokomotivy z roku 1938.
Mallard natáčejí ještě během roku 1974 několik demosnímků, které od nich koupí firma Virgin a následující rok vycházejí jako debutové album. Tím je zaskočena celá kapela, která materiál nepovažuje za nijak silný, natožpak aby oficiálně vyšel. Ale jedná se o zajímavý mix vlivů Beefhearta, country i jazzových prvků, chytlavých, ale ne tuctových melodií, občas je zvuk oživen marimbou. Kromě autorských skladeb je v závěru desky cover Beefheartovy skladby Peon z alba Lick My Decals off, Baby (1970). Autor je uveden jako Donald Van Vliet místo Don Van Vliet.
O rok později vychází druhé album In a Different Climate už bez Bundricka a Trippa. Namísto nich nastupují klávesák John Thomas (též působil v Magic Bandu) a bubeník George Draggota. Materiál je ještě přístupnější než první album, stále ale jde o zajímavou hudbu, která bohužel neměla šanci ve své době uspět. Následující rok mizí Mallard ze scény. Jednotliví hudebníci se sice stále hudbě věnují, žádný z nich se ale neprosadí ve větším měřítku.
Voytus 10/09... (celý článek)
