Japan

oficiální www «

Skupina Japan byla založena v Londýně roku 1974. Její hudební projev, ale i vizáž členů, odkazují k glam-rocku. Někteří znalci tvrdí, že ve zvuku a přístupu Japan lze hledat stylové prvky post-punku, new romantic a synth-popu ještě předtím, než se tyto styly dostaly do obecného povědomí. Japan se totiž rozpadli roku 1982, tedy v době, kdy new romantic a synth-pop v těch nejpokleslejších podobách vévodily žebříčkům.

Skupinu založili bratři David a Steve Battovi (později s uměleckými jmény jako David Sylvian a Steve Jansen) a jejich kamarád Anthony Michelides (později Mick Karn). Tmelem jejich zvuku byl Richard Barbieri (keyboards), který skupině našel kytaristu Roba Deana, v té době pracujícího pro časopis Melody Maker. Jméno skupiny Japan bylo dílem náhody – těsně před jedním ze svých prvních koncertů byli dotázáni na jméno kapely a někdo z nich spontánně řekl: Japan.

David Sylvian od počátku koketoval s androgynní image. Manažer Simon Napier-Bell, který měl za sebou spolupráci s takovými kapelami jako The Yardbirds, Dusty Springfield, Marcem Bolanem a později Wham!, o Japan řekl, že originální je na nich jen sólový umělec David Sylvian: „Jagger ze šedesátých let zkřížený s Bardotovou v teenage-věku, mladý Elvis s adolescentím Henrym Fondou“.

První dvě alba „Adolescent Sex“ a „Obscure Alternatives“ byla nahrána v Londýně v Ariola-Hansta studiu, obě v roce 1978 a ve Velké Británii měla jen malý úspěch. Většinou byla přehlédnuta jako kýčovitý glam. Ale přinesla několik velmi neotřelých skladeb zajímavě říznutých soulem a reggae ve spojení s ostrou kytarou a zvláštně sytou Sylvianovou barvou hlasu. Přesto komerční úspěch nepřišel a od roku 1979 se Japan dávají jiným směrem.

Stylovou změnu předznamenal singl „Life in Tokyo“ a okamžitě zaujal tvrdou diskotékovou rytmikou, naprosto přesnou a později zcela legendární basou Micka Karna, který hraje také na saxofon a podáním Davida Sylviana a jeho hlasovým croonem. V klipu k tomuto singlu se David Sylvian stylizuje do Bryana Ferryho. Později se dalším singlem ohlašujícím třetí album stává cover verze „European Son“ od The Velvet Underground. (A ještě později Japan vyrobí cover „All Tomorrows parties“). S třetím albem „Quiet Life“ z roku 1979 se kapela konečně dočkala úspěchu. Album je charakteristické zvláštním křížením diskotékové a kontemplativní hudby. David Sylvian o práci na tomto albu prohlásil, že se cítili být tím, kým jsou.

V roce 1980 Japan vydávají čtvrté řadové album „Gentlemen Také Polaroids“. David Sylvian se na něm ukazuje jako naprosto unikátní zpěvák. Hudebně se tímto albem Japan sbližují s novoromantickou vlnou. Na tomto albu také začíná Sylvian poprvé pracovat s japonským hudebníkem Ryuichi Sakamotou. Spolupráci s ním pak rozvine v rámci své sólové tvorby.
Album „Tin drum“ z roku 1981 přináší singl „Ghosts“ – unikátní meditativní skladbu o které Sylvian později řekne, že je tím, co chtěl vždycky dělat. Je to poslední album skupiny Japan. Po něm se na sólovou dráhu dává David Sylvian i Mick Karn.

Matouš 10/2012... (celý článek)