Porno para Ricardo

oficiální www «

Porno para Ricardo (PPR), česky Porno pro Richarda, je kubánská punkrocková hudební skupina založená v roce 1998. Je považována za hlavní ukázku existujícího nesouhlasu kubánské mládeže s komunistickým státem a kubánskou revolucí. Skupina je vyhraněně protestní, antikomunistická a ve svých textech ostře zesměšňuje jak režim na Kubě, tak i jeho hlavní představitele.
Jejími členy jsou :
Gorki Águila Carrasco (kytara a zpěv), Ciro Javier Díaz Penedo (kytara a zpěv), Renay Kayrus (bicí a zpěv) a Hebert González (basa a zpěv).
Kapela byla založena v roce 1998 v Havaně. V roce 2001 se skupina zúčastnila předního kubánského festivalu Festival de Rock Metal v Holguínu, v říjnu 2002, během oslav Dne národní kultury kapela přizvala na scénu rapovou skupinu Free Hole Negro v divadle Teatro Riviera, v prosinci téhož roku byla nominována na cenu kubánské televize Premio Lucas za nejlepší rockový video klip (Ernesto René "Los Músicos de Bremen). Skupina hrála běžně na koncertech i v kubánské televizi. V srpnu 2003 však byl Gorki Águila neoprávněně zatčen po policejní provokaci a odsouzen na 4 roky vězení za zločin, který nespáchal. Věznění značně vyhrotí jeho vztah ke kubánskému režimu. V březnu 2004 je stále vězněný Gorki nominován na britskou cenu Index on Censorship v kategorii hudba. Z vězení je propuštěn na podmínku v březnu 2005 po téměř 2 letech. V září byly zablokovány webové stránku skupiny a zesiluje státem organizovaná perzekuce skupinySkupina nadále patří k mediálně nejznámějším kubánským rockovým kapelám současnosti, přestože její koncerty nejsou oficiálně povoleny a jsou soustavně likvidovány politickou policií. Její hlavní představitel Gorki Águila byl v létě 2008 opět zatčen za "příliš hlasitou hudbu". Byl obviněn podle nového politického zákona za "nebezpečnost", přičemž v den soudu bylo obvinění změněno na "neposlušnost".

Popis samotného soudního procesu na svém blogu Generace Y proslavila známá kubánská blogerka a nositelka předních literárních cen Yoani Sánchez pod názvem "Krátká historie jednoho vítězství"[1][2]. Teprve po silném mezinárodním tlaku a monitorování soudu novináři a diplomaty demokratických zemí byl Gorki osvobozen a odsouzen pouze ze veřejné pohoršení pokutou ve výši 600 pesos (cca 500 Kč, téměř 2 měsíční platy). [3]. Tento ústupek je v kubánském zpolitizovaném soudnictví zcela bezprecedentní. Pokutu Gorki po jistém váhání uhradil v pesových mincích, které odnesl v pytlíku na pokladnu soudu.

Členové skupiny jsou nadále pronásledováni a většina z nich nemůže vykonávat žádné povolání. Byli opět zadrženi v listopadu 2010. Gorki Águila byl následně vyslýchán ohledně svého rozhovoru pro Radio Martí a své koncerty v Miami, kam se mu krátce předtím podařilo vycestovat (část jeho rodiny žije v Mexiku). Texty skupiny se pohybují od velmi vtipných ironických či zesměšňujících textů po punkové nadávky na režim a jeho "vrchního velitele". Píseň "Coma andante" ("Koma na pochodu") zmiňuje španělský autor Vicente Botín[4] jako ukázku reakce mladých lidí na situaci na Kubě:

Coma andante - Koma na pochodu (slovo comandante / velitel zároveň označuje Fidela Castra) :


El coma andante, quiere que yo trabaje pagándome un salario miserable ,
El coma andante quiere que yo lo aplauda después de hablar su mierda delirante
No coma andante, no coma uste´ esa pinga coma andante
No coma tanta pinga coma andante No coma tanta pinga coma andante

Skupina je prezentována i ve filmu Benita Zambrana Habana Blues z roku 2005, který představuje celou řadu kubánských kapel včetně uskupení v zahraničí zcela neznámých.


Převzato z české Wikipedie Petrem Gernešem 12.7. l.P. 2013
... (celý článek)