Krátká biografie HELLHAMMER, aneb historie jedné z nejvlivnějších, a zároveň nejméně pochopených kapel v dějinách extrémního metalu.
V létě roku 1981, na vrcholu hudebního hnutí "New Wave Of British Heavy Metal", se Tom Gabriel Warrior (vlastním jménem Thomas Gabriel Fischer) vydal do Londýna, kde si koupil řadu vinylových nahrávek, včetně debutového singlu VENOM In League With Satan. V té době Warrior byl dospívajícím fanouškem heavy metalu, basistou i zakládajícím členem švýcarského čtyřčlenného seskupení GRAVE HILL. Inspirovaný záměrným zpomaleným přehráváním VENOM singlu na 33 otáček, se rozhodl drasticky změnit hudební směřování a produkovat daleko těžší a agresivnější muziku. V tomhle ho GRAVE HILL limitovali, a tak východiskem ze všech problémů bylo, že založil v květnu 1982 novou kapelu. Zpočátku měli název HAMMERHEAD, ale brzy se přejmenovali na HELLHAMMER. V novém uskupení se Tom Warrior věnoval zpěvu a kytaře, na baskytaru hrál Steve Warrior (vlastním jménem Urs Sprenger, dříve také působil v kapele GRAVE HILL) a bubeník Pete Stratton. Brzy se však ukázalo, že Stratton postrádá potřebné schopnosti a v listopadu 1982 ho nahradil bubeník Bruce Day (vlastním jménem Jörg Neubart).
V červnu 1983 HELLHAMMER provádějí záznam svého prvního dema na osmistopém zařízení ve zkušebně "Grave Hill Bunker" v Birchwilu ve Švýcarsku. Během dvou dní (10. a 11. 6. 1983) nahráli 17 skladeb, přičemž devět z nich plánovali použít na demo s názvem Death Fiend, které nakonec v limitovaném vydání 20 ks kazet rozdali kamarádům. Na obalu bylo mimo jiné napsáno "Od Toma, nekopírovat". Pro vlastní propagaci mezi fanoušky se rozhodli sestavit z téže nahrávací session jiné demo, s třinácti skladbami, vydané pod názvem Triumph Of Death, s předchozím se částí skladeb shodovalo. Současně s jeho vydáním se členové HELLHAMMER rozhodli přidat další pseudonymy. Z Toma Gabriela Warriora se stal Satanic Slaughter, Steve Warrior si vybral Savage Damage, zatímco Day byl nakonec přejmenován na Denial Fiend. Nahrávku vydanou v počtu kolem 200 ks kazet doprovázel sebevědomý slogan: "VENOM zabíjí hudbu, HELLHAMMER zabíjejí VENOM...". Tímto titulem se HELLHAMMER stali známí po celé Evropě. Recenze v tehdejších undergroundových fanzinech a metalových časopisech byly extrémní, jako jejich hudba. Buď plné nadšení (německý Shock Power, francouzský Enfer, americký Metal Rendezvous), nebo naprosto odsuzující, jako třeba v britském Metal Forces. Tak jako tak, HELLHAMMER vzbudili velké pozdvižení a to bylo velmi užitečné.
Demo Triumph Of Death se stalo velmi žádaným, a jeho kopírování se v neoficiálních kruzích stalo nejčastějším od dob legendárního METALLICA No Life 'Til Leather. Nicméně, navzdory nově získanému mezinárodnímu uznání skupiny, HELLHAMMER prodělali razantní změny a vstoupili do období nestabilních sestav. Hlavní změnou bylo vyloučení zakládajícího člena Steve Warriora kvůli tomu, co Tom Gabriel Warrior následně popsal jako "nedostatek zájmu". Teprve po nahrání nového dema na začátku prosince 1983, spojení s bývalým baskytaristou skupiny SHIZO Martinem Ericem Ainem (Martinem Ericem Strickerem, aka Slayed Necros) konečně poskytlo určitou stabilitu. Ačkoli se traduje, že Ain na tomto demu i hraje, tak jen přispíval nápady, pojmy a texty, a také se podílel na produkci.
Nové demo Satanic Rites obsahovalo 10 skladeb a bylo natočeno za pouhých 8 hodin v Sound Concept studiu v Northeastu ve Švýcarsku 2. - 4. 12. 1983. Jednalo se opět o limitovanou edici 200 ks a některé kopie byly odeslány do nahrávacích společností. Německá značka Noise Records byla natolik zaujata, že nabídla skupině HELLHAMMER tříletý nahrávací kontrakt. Díky tomu kapela vstoupila už v únoru 1984 do berlínského studia Caet, aby natočila 2.- 7. 3. 1984 další hudební materiál. Vzniklo 6 skladeb, z toho 4 nově provedené z předchozích dem. V březnu 1984 vyšlo čtyřskladbové EP Apocalyptic Raids, a zbylé dvě písně ze stejného nahrávání byly uvedeny na Death Metal kompilačním albu v říjnu 1984. EP mělo lepší produkci než předchozí dema a lze na něm zřetelně vysledovat všechny typické hudební atributy následující tvorby. Skupina opět vzbuzuje rozporuplné reakce Nejhorší, nejstrašnější a nejodpornější věc od "hudebníků", kterým kdy bylo povoleno nahrávat. Rock Power Fanzine, Germany, 1984. Mezitím, Metal Blade Records licencovala Apocalyptic Raids pro USA, současně jim vydali dvě další skladby na kompilaci Metal Massacre V. Skupina tak získává rozsáhlou fanouškovskou základnu po celém světě. O to větší šok pro všechny byl, když v květnu 1984 Warrior a Ain prohlašují, že HELLHAMMER dosáhli svého hudebního maxima, a že tento koncept je příliš slabý, než aby mohl pokračovat. Po rozpuštění HELLHAMMER, Warrior a Ain brzy oznamují, že vytvořili nové avantgardní metalové trio pod názvem CELTIC FROST.
Po HELLHAMMER tak zůstala jediná oficiální nahrávka, EP Apocalyptic Raids. Na CD vyšla pod názvem Apocalyptic Raids 1990 A.D. v edici doplněné o dvě skladby ze split LP Death Metal. Jak byl tehdy široký pojem "death metal" dokazuje výběr skupin na zmíněném split albu, neboť se tu vedle HELLHAMMER objevují i HELLOWEEN nebo RUNNING WILD. Další kuriozitu představuje 2CD edice se všemi demo nahrávkami HELLHAMMER, která spatřila světlo světa v roce 2008 pod názvem Demon Entrails. Nepochybně na jejím vydání měla zásluhu legenda jména CELTIC FROST, jenže k už tak mizernému amatérskému zvuku se přidala moderní dynamická komprese, která výrazně deformovala původní sound kapely. Tohle 2CD lze poslouchat jen s největším sebezapřením, ale je to dnes jediný způsob, jak si přiblížit průkopnické začátky extrémního metalu v Evropě, který HELLHAMMER společně s VENOM a BATHORY pomáhali definovat.
Antony 08/2017... (celý článek)
