The Gits je skupina v našich končinách nepříliš známá, což je ale velká škoda. Ještě větší škoda je, že jsou známí ne pro svou hudbu, ale spíše pro tragický osud jejich zpěvačky, který jim uzavřel osud ke slávě celosvětové. Ale popořadě.
Všechno začalo někdy v létě roku 1986 v kampusu Antioch College v Yellow Springs v Ohio, kde se domluvili dva studenti, kytarista Andy Kessler (někdy vystupující pod pseudonymem Joe Spleen) a basák Matt Dresdner, že si založí rockovou skupinu. Bubeníka našli rychle, stal se jím Steve Moriarty, který původně toužil hrát jazz, ale poté, co mu Andy sdělil, že bude hrát punk, souhlasil, že tedy svůj styl výrazně zrychlí. Tito tři začali zkoušet, ale chyběl jim někdo kdo by zpíval. A jednoho večera na jakémsi večírku, kde účastníci se porůznu střídali u mikrofonu a víceméně úspěšně se pokoušeli zpívat, si za mikrofon stoupla nenápadná dívčina ve vytahané mikině a s dredy, už poněkud nakalená, a začala zpívat. Matt Dresdner na ten večer vzpomíná: “Nevybavuju si přesně, se kterou písní začla, možná něco od Bessie Smith, možná nějakou vlastní. Tak jako tak mě to ohromilo a dostalo. Šly mi slzy do očí. Bylo to syrové, upřímné až na kost a totálně od srdce. Žádná hudba ani hudebník mě nikdy tak neuhranul jako ona v ten večer.” Ta dívčina se jmenovala Mia Katherine Zapata. Pocházela z dobře situované rodiny filmových producentů, ale bohatství její rodiny jí i přes velmi láskyplné vztahy s rodiči a sourozenci nijak nesvazovalo a nelpěla na něm. Byla velmi umělecky nadaná, malovala, psala básně a písňové texty, zajímala ji filozofie. Všichni přátelé na ni vzpomínali, že i když se navenek chovala jako drsná punkačka, ve svém nitru byla velmi přátelská, obětavá a dobrosrdečná…ale i zranitelná a nejistá. Slovo dalo slovo a Mia se stala čtvrtým členem skupiny, zpěvačkou a textařkou. Všichni byli fanoušky komediální skupiny Monty Python a podle nich si dali jméno The Snivelling Little Rat Faced Gits, což ale rychle zkrátili na prosté The Gits.
Hudba The Gits se dá těžko popsat jedním slovem. Hlavním hudebním vlivem byl sice punk, ale navíc se silným vlivem blues a hard rocku. Navíc zde neplatil ten klasický axiom, že punkový hudebník zásadně neumí hrát. Všichni tři hudebníci byli instrumentálně velmi zruční a kvalitní hráči, což jejich hudbu opět povyšovalo o level výše. A to vše korunoval Miin bluesově zabarvený hlas. Ne náhodou jí někteří kritici nazývali “druhou Janis Joplin”. Mia zpívala jako o život, každou skladbu prožívala jako by zpívala naposledy. Koncerty The Gits se rychle staly pověstnými, protože málokterá skupina hrála s takovým nasazením.
Ještě během studia na Antioch College skupina vydala v r. 1988 neoficiálně a vlastním nákladem svou prvotinu Private Lubs. Rozšířila se v podstatě jen mezi fanoušky skupiny, ale v r. 1996 vyšla oficiálně pod jménem Kings & Queens. A o rok později, tedy v r. 1989 se Gits sebrali, naložili své majetky do starého VW Transit a vyrazili do města, kde to začalo žít, do Seattlu. Seattle se právě stával Mekkou rockové hudby v souvislosti se vznikajícím hnutím grunge a Gits zde chtěli využít příležitosti.
Skupina si koupila opuštěný dům ve čtvrti Capitol Hill, který pojmenovali Ratthouse. Bydleli zde a v suterénu si vybudovali zkušebnu. Živili se jak se dalo, jeden čas Mia živila celou skupinu mytím nádobí v baru. Pomalu si ale získávali věhlas a Ratthouse se stával komunitním centrem podobně smýšlejících skupin (jednou byla například 7 Year Bitch jejich spolužačky z Antioch, Valerie Agnew). Skupina často koncertovala, především v Seattlu a na západním pobřeží USA, v r. 1991 se podívali na turné i do Evropy. Pomalu ale jistě začínali být místním fenoménem a vstupovali do povědomí posluchačů a hudebních kritiků. Výsledkem bylo vydání jejich první oficiální desky Frenching the Bully dne 25.11.1992 na labelu C/Z Records. Kritiky na desku byly vysloveně nadšené, přičemž nejvíc zaujala Mia a její expresivní zpěv. Na jaře 1993 se věci daly ještě více do pohybu, jelikož skupině nabídla exkluzivní smlouvu Atlantic Records, přičemž v plánu bylo turné po velkých městech USA, včetně New Yorku. Skupina dále začala pracovat na své druhé desce. Jedna noc ale všechno tragicky zhatila.
V noci ze 6. na 7. 7. 1993 si byla Mia posedět se svými kamarády, včetně Valerie Agnew, v jejich oblíbeném klubu Comet Tavern. Byla prý veselá, celá v euforii z budoucnosti The Gits. Po půlnoci se sebrala a vyrazila o blok dále, chtěla si prý vyříkat něco s bývalým přítelem. Jelikož jej nenašla ve zkušebně, kde měl být, zdržela se tam ještě chvilku a poté vyrazila k domovu.
V půl čtvrté ráno její tělo našla prostitutka na opuštěné ulici cca 2 míle daleko. Ačkoliv okamžitě zavolala záchranáře, kteří měli stanici ve stejné ulici, bylo již pozdě.
Když se Mia nedostavila ráno na zkoušku, začali ji kamarádi hledat, včetně telefonátů na policii a do nemocnice. Všechno bylo marné a tak nakonec se odhodlali zatelefonovat do márnice. A tam sloužil lékař, který byl fanouškem skupiny a Miu poznal. Mia byla brutálně zbita, měla těžká vnitřní zranění a krvácení do dutiny břišní, byla znásilněna a nakonec zaškrcena šňůrkou její vlastní mikiny. Podle pitvy byla již její vnitřní zranění smrtelná.
Rozjelo se vyšetřování, které policie soustředila především do komunity hudebníků a fanoušků, protože předpokládali, že se oběť s pachatelem znali. Pro tuto komunitu byla naopak Miina vražda obrovský šok, který zničil dosavadní pohodovou a bezstarostnou atmosféru. Zbylí členové skupiny za podpory dalších hudebníků (např. Nirvana) začali shromažďovat finanční prostředky, za které najali soukromého vyšetřovatele Leigh Herona, který vedl pátrání nezávisle na policii). Nic ale nevedlo k odhalení pachatele. Velkou pomoc dala slavná zpěvačka Joan Jett, která jednak nahrála duet s Kathleen Hanna z Bikini Kill “Go Home”, inspirovaný Miinou smrtí a jednak spolu se zbylými členy Gits nahrála živé album pod názvem Evil Stig (neboli Gits Live pozpátku) a veškeré zisky z prodeje šly na podporu vyšetřování. Miin případ se objevil i v televizních pořadech týkajících se nevyřešených zločinů.
Zlom přišel až v r. 2003, kdy při kontrole DNA z nevyřešených případů náhle vyskočila shoda se vzorkem slin, sejmutých z Miina těla. Objevila se na Floridě u jména Jesus Mezquia. Emigrant z Kuby a mnohokrát trestaný zločinec, včetně násilných a sexuálních deliktů. Jeho vzorek DNA byl vložen do databáze půl roku předtím jako součást podmínečného propuštění ze zadržení. Vyšetřovatelé rychle zjistili, že Mezquia v době Miiny vraždy žil v Seattlu, několik bloků od místa činu. Věc byla jasná a i přesto, že se tento dvoumetrový násilník nepřiznal, byl v r. 2004 porotou jednomyslně shledán vinným a soudkyně Sharon Armstrong jej odsoudila na maximální trest 36 let vězení, vzhledem k obzvlášť brutálnímu provedení činu. Z vězení již nevyšel a zemřel v něm v r. 2021.
Miina smrt znamenala konec skupiny a ačkoliv se zbývající členové v hudebním světě neztratili, žádné jejich skupiny již svou slávou nedosáhly The Gits. Ještě v r. 1994 vyšlo posmrtně druhé album skupiny Enter: The Conquering Chicken, na kterém skupina pracovala před Miinou smrtí. Do diskografii skupiny ještě patří obnovené vydání jejich raných nahrávek Kings & Queens a koncertní záznam Seafish Louisville (viz diskografie). O The Gits a Miině případu byl v r. 2005 natočen velmi pěkný dokument režisérky Kerri O`Kane, nazvaný jednoduše The Gits.
Mia byla pohřbena ve svém rodišti v Louisville v Kentucky a stala se jedním z nejtragičtějších členů “Klubu 27”.
“Potřebuji druhou kůži, něco co mne podepře,
mám strach že se ze své jámy už nevyškrábu,
místo toho zapadám ještě hlouběji.
Už jen probuzení mi říká, že musím být statečná
Drtí mě to jako droga, stříklá do žíly
Ta bolest není nádherná
Znehybňuje mě
Téměř si myslím, že jsem mrtvá”
The Gits - Second Skin, 1992
... (celý článek)
