vance - @ 06.10.2011 | #

1978-rok mého nástupu do učení. Pomalu sem začal přecházet z glamu na jiný druh muziky kteroužto sem získával díky starším "máničkám". Znalí vědí,že sehnat desku,potažmo peníze na ní byl problém,takže byla dobrá i bůhvíkolikátá kopie na pásku. Tím sem se dostal k věci-tahle deska byla jedna z mých prvních. Možná proto si na ní občas vzpomenu a občas jí i pustím. Ta nostalgie... To, že kapela vydá své první album živě je vcelku unikát a tudíž klobouk dolů.Dále ovšem přichází spíše rozčarování,nebo možná spíš lehký úsměv. Texty pana Vostárka, či spíše říkanky, jsou značně podbízivé a cíleně mířené na určité publikum. Musím přiznat že v mých 15 letech sem je taky "žral". Co říci o hudební stránce? V jednoduchosti je síla,říká známé rčení,ovšem zde je opak pravdou. Ani jeden z muzikantů nebyl ve svém oboru virtuoz a na hudbě je to znát. Jednoduché,až primitivní spodky,basová linka snad žádná a kytara? Ehm... O zpěvu se také mluvit nedá. Možná této nahrávce ubírá na kvalitě špatné koncertní vybavení...z dráťáků sám si doma letoval...Znáte to ne? Na stranu druhou,znáte jinou a lepší rockovou kapelu té doby pro teenagery? M. Effect? Ve 14-15 letech? Nenechte se vysmát. Olympic? Bože chraň. A jednu věc bych moc rád vyzdvihl-traditional Miluju severní nebe. Takovou náladu už žádná jiná skladba od Katapultu nikdy neměla.To sem tu Aljašku snad měl i pod kůží. Taže,dávám 3 hvězdy. První za ten traditional,druhou za odvahu s tímhle vylézt a třetí,ke které připojuji dík,za to že tu byli.

fo-ol @ 10.04.2013 17:05:32 | #
Nedá mi to, musím se do věčné diskuze na téma Katapult zapojit. Především se musím silně ohradit vůči obhajobě Katapultu srovnáváním s - řekněme - Status Quo. Takhle vážně ne! Ano, oboje je jednoduchoučké tříakordové boogie ale tím veškerá podobnost končí. V jednoduchosti je síla a v hudbě to platí obzvláště, plus minus lze říci že čím jednodušší, tím lepší. Jenže právě u jednoduché hudby je alfou i omegou, základním a jediným ukazatelem kvality muzikálnost, procítěnost, samozřejmost. Aneb když dva dělají totéž, není to totéž. Krásně je to vidět (slyšet) když si po sobě pustíte Johnny Cashe (nebo prakticky jakoukoliv americkou country) a nějaký český countryový klon. A totéž platí o Katapultu: jejich varianta rock'n'boogie zní zkrátka upoceně, knedlíkově, těžkopádně, vše pak korunují naprosto příšerné texty a to nejhorší ze všeho: vokální projev O. Říhy. Jalový, hovězí, telecí. Ne, to nejsou synonyma pro "býčí". Monotóní, plochý, prostý jakékoliv jiskry, dynamiky, živosti i živelnosti.
Sem tam zaslechnutá písnička neuráží, v proudu rádiového vysílání může i potěšit (je to koneckonců bigbít), ale to je tak všechno. Bohužel musím nesouhlasit s tvrzením že Katapult se prosadil výhradně zásluhou neexistence konkurence přímočarého bigbítu v tuhých normalizačních časech: dlouhodobá popularita skupiny Kabát nebo Landy je dostatečně výmluvná. Český venkov má zkrátka Kmochovskou dechovku v sobě hluboce zakořeněnou, tato tvoří integrální součást jejího sebeuvědomění, a je na to jakýmsi zvráceným způsobem hrdý, přesvědčen že takhle to má být. Tohle je to co chce slyšet a když to nemá těžkou prdel (jakože ti Status Quo & spol ji ani náznakem nemají) tak to zkrátka není ten správnej vodvaz...