Snake - @ 01.02.2013 | #

Po vydařeném debutu Malmsteen nelenil, obměnil sestavu, napochodoval s ní do studia a již v roce 1985 spatřilo světlo světa album Marching Out. Proti desce předcházející na něm můžeme vypozorovat hned několik změn. Předně ubylo instrumentálek, Yngwie umravnil vášně, zkrátil sóla a podřídil se kapele. Máme tu tedy vlastně šťavnatý hard rock, kořeněný špičkovou kytarou a všudypřítomnými neoklasickými postupy. Když jsem nahrávku zhruba před dvaceti lety poznal, nijak zvlášť mne neoslovila. Ovšem když album poslouchám teď zjišťuji, že mu vlastně nemám co vytknout. Zvuk je pěkně zhutnělý, bicí hromově dunivé, doprovodná kytara zní břitce a řezavě a Scott Soto pěje ve výborné formě.

Většina skladeb je ve středním, šlapavém tempu a takovou vyjímkou jsou kvapíky Anguish And Fear a Caught In The Middle. Zvlášť prvně jmenovaná je opravdu výborná, s nezbytným soubojem kytary a kláves. Kořením jsou pak instrumentálky Overture 1383 a Marching Out. Obě charakterizuje rázný úvod a klidnější, až konejšivě uspávající hlavní téma.

Je to výborné album, reálné hodnocení 3,5 zaokrouhlím nahoru. Myslím, že jej mohu bez obav doporučit fanouškům Rainbow.

Snake @ 06.02.2014 10:31:13 | #
Dík za názor,zdá se,že vidíme to stejně.To co Yngwie začal vyvádět někdy od roku 2000 je pro mě téměř neposlouchatelné.Poslední album,které mám je Perpetual Flame a to je tedy "síla".Jestli někdy odhodlám se k pokusu o recenzi,nenechám na něm nitku suchou :)