Reakce na recenzi:

horyna - @ 30.03.2016

Samozřejmě že díky Progboardu jsem před pár lety objevil tuto skvělou partu muzikantů a jsem za to nesmírně vděčen. Jako velký milovník jižanských Kansas, přesto, nečekal jsem že na mne tato hudba zapůsobí tak velikou silou, proto jsem nesmírně šťasten, že se mi podařilo na ně narazit a hlavně sehnat všechna čtyři ojedinělá cd.
Jsou zárukou naprosté jedinečnosti, rád bych se teď podělil o své dojmu z poslechu zatím poslední studiovky Forth. Historií kapely se tu teď zabývat nebudu, kdo chce může si ji přečíst výše, jen potvrdím že i když jak Kansas tak Proto Kaw byl a je souborem velkých a rozdílných individualit, kde každý přispívá do skladatelského procesu svým dílem, vždy velkou zásluhu na konečném soundu měl mistr Kerry Livgren- geniální to kompoziční mozek, jež s přibývajícími léty ztraje jak dobré víno.

Jejich skladby jsou bohatě vrstené, rytmicky složité a využívá se v nich spousta ne úplně klasických nástrojů obvyklých u ostatních rockových kapel. A tak na mnoha místech slyšíme hravé percuse i excelentní mohutně tlumené údery bicích (vytvářející až orientální atmosféru), famózní saxofonová sóla, doprovody i jemné tóny příčných fléten.
Úvodní skladba Daylight se ještě nese na výrazných rockových vlnách s parádním saxofónovým vstupem. Ovšem nejpozději od druhé Pilgrim's Wake- se ocitáme v cizokrajných končinách plných klasických kytarových motivů, jemných kláves, klavíru, dechových nástrojů a božského vokálu Lynna Mereditha, jež s podporou ostatních spoluhráčů ve sborech, nás naprosto uchvacuje svou hřejivou barvou a mistrnou technikou. V Pollex jdou ruku v ruce flétny, kytara, rumba koule a bicí (basa), vzniká tak mimořádně strukturovaná bohatá pasáž, jež tvoří osu celé skladby. Lay Down- patří k mým velkým favoritům, postavena je na klasické kytaře, hravých bicích a nesporně mistrnému vkladu saxofonu. Kerry se blýskne kouzelnými vyhrávkami v Greek Structure Sunbeam, ovšem principálem je tu Lynn, to on nás láká na toto představení. Jazzové pasáže a častá změna rytmů provází následující On The Air (Again), s organizovaně ovládanými klávesami i dechy. Velké chvíle pohody přináší One To Follow, rytmika šape naprosto uvolněně a originalita písně nás příjemně houpá dechovými sekcemi, jež se v druhé půli projeví s nečekanou živelností, výborná to věc. Sklidňují Sleeping Giant- hlas jak z partesu, pochodový rytmus a kopírující vokál vytváří originální prostředí pro jeden z největších hitů desky. Velké finále nám zprostředkovává Utopian Dream- kapela si ve své vynalézavosti neklade žádné hranice, je to čisté muzikantské umění toho nejvyššího stupně, tohle se prostě musí slyšet.

Potenciál alba je obrovský, plyně navazuje na předchozí desky a svou uměleckou hodnotu si nedovolí zpochybnit jediným, špatně mířeným tónem.
Mega opus!!