Reakce na recenzi:

Akana - @ 19.04.2014

Třetí album The Byrds se nese ve znamení dalšího významného posunu. Z dnešního pohledu už možná jeho stylotvorné výboje působí poněkud překonaně, ale to nezmění nic na faktu, že kapely vyznávající na konci 6O. let psychedelické mlžení a orientální mystiku (a že jich bylo požehnaně) vděčí této nahrávce za mnohé, stejně jako tu můžeme nalézt prameny mnohem pozdějšího shoegazerského vzedmutí. Folkrocková východiska nicméně zůstávají tvůrčí osou kapely, ale poté co skladatelské otěže od Gena Clarka převzali Jim McGuinn a David Crosby, zachází se s nimi jinak, volněji.

Poprvé nesáhli The Byrds do zpěvníku svého velkého inspirátora Boba Dylana, úvodní skorotitulní píseň je ale jeho rukopisem silně poznamenaná. Ani následující tradicionál Wild Mountain Thyme ani do country hozený Mr. Spaceman (vesmírná tématika teď kapelu hodně zajímá) ještě nic převratného nepřinesou, ale už v I See You začíná sólová kytara vyvádět podivné věci. Nervní, rozklížené tóny prozrazují inspiraci v soudobém jazzu, jejich kvílivější verze v písni What's Happening?!?! zase odkazuje k čerstvé módě indických meditací. Kontrapunkt k těmhle skřípavým kytarovým impresím pak tvoří typické étericky čisté vokály a psychedelie je na světě. Nejdál tuhle novinku dotáhli The Byrds v halucinogenní hymně Eight Miles High, která se stala základním kamenem žánru. Ve své době málo obvyklým a později třeba Pink Floyd hojně využívaným postupem je i zakomponování konkrétních zvuků a hlasů do závěrečné skladby 2-4-2 Fox Trot (The Lear Jet Song). Z coververzí je nejzajímavější zhudebněná báseň tureckého levicového básníka Nâzima Hikmeta I Come and Stand at Every Door, jejímž hrdinou je duch dítěte zahynuvšího při hirošimském výbuchu, zatímco Hey Joe přeci jen bledne ve srovnání s o rok mladší ultimátní verzí Jimiho Hendrixe.

The Byrds na tomto albu pořádně roztáhli křídla a nasměrovali spoustu svých následovníků do opojných sfér rozšířeného vnímání, mysticismu, kosmických energií a chemických výletů. Na písničku ale naštěstí nezapomněli a díky tomu je jejich Pátá dimenze dodnes přes určitou historickou patinu posluchačsky atraktivní.


Recenze již uveřejněna na xplaylist.cz