Reakce na recenzi:

- @ 01.11.2012

Lulu je inspirovaná německým spisovatelem 19. století Frankem Wedekindem a jeho hrami Earth Spirit a Pandora´s Box, které vyprávějí příběh mladého tanečníka a jsou všeobecně známé jako Lulu Plays. Hudbu i text napsal Lou Reed původně pro berlínský muzikál, po společném vystoupení v roce 2009 se ale hudebníci dohodli, že další materiál budou nahrávat dohromady. Hudebníci sami si hodně věří a Lars Ulrich prohlásil že se jedná o výjimečné dílo!
A Jak na mě společný projekt působí?
Dost rozpačitě! Nepřipadá mě to ani jako muzikál a už vůbec ne jako hudební projekt. Jenom délka celého díla je ukrutná, téměř 90 minut rozloženo na 2 CD!
Více než o hudbě bych hovořil o dokola opakujících rifech do kterých Reed více přednáší než zpívá. Tím dost rychle celý poslech sklouzne do monotonnosti, násobené ještě předlouhými psychedelickými pasážemi. Další překvapení že jen málo se objevuje vokál Jamese Hetfielda. Je ho významně slyšet jen na pozadí Iced Honey lehce v následující Cheat on Me ale vždy jsou to jen doprovodné vokály, což považuji za chybu. Přeci jenom by to dodalo na zajímavosti. On i vklad Metallicy jako kapely je spíše symbolický. Jenom vyjímečně se v jednotlivých skladbách objeví hudební motiv který by obstál samostatně. Dokážu pochopit že hoši chtějí vytvořit něco hodně originálního ale toto je originál za každou cenu. Po posledním albu Death Magnetic nabrala Metallica druhý dech po rozpačitě nasraném St Anger. Bohužel timto projektem se vrací do období konce devadesátých let kdy sami netušili kam se ubírat. Pro fanouška Metallici je to nestravitelné, ale pro koho to tedy je?