Reakce na recenzi:

luk63 - @ 27.11.2011

Hvězda Platic Penny zazářila na beatovém nebi jenom opravdu krátce. Přesto nám po nich zůstala dvě alba. Toto je první z nich. Bylo ještě trochu nesmělé, pop psychedelické, a tvořily jej povětšinou pomalejší písničky. Ale několik písní už mělo rockový feeling a opravdu stojí za poslech!

Otvírá jej smyčci podbarvená pomalá píseň Everything I Am, která vyšla na A straně prvního singlu kapely už v roce 1967 a stala se menším hitem. Wake Me Up už má o poznání více psychedelický a rockový nádech. Never My Love je cover od kapely The Association s výraznými příjemnými klávesami. Genevieve je další pomalejší věc. No Pleasure Without Pain My Love je opět v aranžmá se smyčci (vyšla na B straně již zmíněného singlu). Mrs. Grundy je nejzajímavější a již hodně rockový kus zřetelně oblivněný tehdy zářícími The Who, klavír mu jednoduchou figurou dodává trochu strašidelnou náladu. Také sólo na kytaru v druhé půli je hodně psychedelické, stejně jako bouřlivé varhany a vokální kreace Paula Raymonda v závěru. Take Me Back je svižná a příjemná popová píseň. I Want You zpívaná bubeníkem Nigelem Olssonem je druhá vynikající věc s vykvákanou kytarou stylově navazující na Mrs. Grundy. Tentokrát dojde i na sólo na bicí. It's a Good Thing je nejlepší píseň z těch, které na desce odzpíval Brian Keith - patří k těm svižnějším a hodně rockově a progresívně laděným. Poměrně tvrdá verze beatlesovské Strawberry Fields Forever je povedenou tečkou.

Prvotina Plastic Penny nám opravdu představuje dvě strany kapely (jak to má v názvu). První nabízí milé pomalejší a jemné písně (někdy oslazené smyčci), druhá nás zve do psychedelického rockového víru - tato tvář kapely je na svou dobu značně progresívní. Na formátu LP to jistě vyniklo lépe, než na dnešních CD. Můj současný dojem je, že kdyby si svou první tvář nechaly pouze pro svou rannou singlovou tvorbu a tu druhou, rockověpsychedelickou, vtiskly celé LP, bylo by mnohem zajímavější a dnes jistě známější. Alespoň mezi těmi, kdo mají rádi The Who, Beatles od Revolveru dál, Kinks z období Arthura, jedničku Caravan apod. Hodnotí se těžko - myslím, že 3,5 by bylo nejspravedlivější, ale že jde o nahrávky z let 1967 a začátku 1968, přivírám obě oči a zaokrouhluji nahoru