Reakce na recenzi:

horyna - @ 21.06.2016

Navenek nezlomeni obrovskou rodinnou tragédií, jež se udála po všeobecně nanejvýš kladně přijaté desce Edge of Thorns (smrt / autonehoda kytaristy Crisse Olivy), se především jeho bratr John uzavírá opět ve studiu s producentem Paulem O Neallem a jediným možným Crissovým nástupcem u šesti strum, právě odešlým kytaristou Testament Alexem Scolnickem, aby vyplodili na povrch citově vypjaté a bolestnou ztrátou okódované album Handful of Rain. Tato černá údálost jež zasáhla kreativitou rozjetou kapelu v nanejvýš nevhodnou chvíli, dala vzniknou pozoruhodné sbírce emočně organizovaných písní, nemajících ve světovém měřítku přílišnou obdobu.

Zatraceně tvrdej riff startuje úvodní Taunting Cobras- Zakary cedí slova skrz zuby, rytmika šlape na jedničku a intenzita skladby se do nás opírá zásadní silou.
Ušlechtilý zvuk akustiky spolu se soucitnou vokální jednotkou otevírají druhou Handful Of Rain- skladba se postupně rozjíždí až zcela prolomí na síle, střední těžké valivé tempo robustní parní lokomotivy, do něhož Alex sází mistrně dovedená sóla, prostupuje dále neustále se měnícími tempy a střídavou dynamikou.
Chance- začíná klavírní ukolébavkou za doprovodu dětského zacinkání, hutný orchestrální nástup přináší změnu, démonická kytara se točí v extatickém kruhu pném rytmických zvratů, postupně přijde opět zklidnění, na něž v další fázi kapela naváže dokonalou operní vložkou.
Čtvrtá Stare Into The Sun- platí za nádherně proaranžovanou bluesovou věc.
Dramatická stavba písně Castles Burning- nechává diváka namlsávat svým neodolatelným vzezřením, vyvěrá z ní dokonalost a inteligentní náplň, obsahuje parádní dynamické přechody, souvislý klavírtí tok a slastné klasické kytarové vstupy.
Po orchestrální vsuvce Visions, se před námi vynoří z meditačně do vypjatých poloh poletující Watching You Fall.
Neskutečnou silou bouří metalově neurvalá a vzdorovitá Nothing's Going On.
Symmetry- patří k dalším zcela ojedinělým a oblíbeným kusům, její myšlenkově hloubavá nálada putující ve společnosti klasických kytar a na jednu stranu kuriozně subtilního, na druhou dramaticky dominantního Zackova hlasu, kde v jedné ze slok písně slyšíme nápěv: My life is burning... tyto slova jeho prostřednictvím nabývají na neuvěřitelné síle.
Desku zakončí dramaticky operní, Queenovsko klenutá Alone You Breathe.

Kariéra Savatage už nějakou dobu leží u ledu, většina hudebníku z této kamarádské party má svoje zaběhané podniky, nikdy ale neříkej nikdy..., slyšet tak zase hlas Zacka Stevense ve skladbách napsaných Johnem Olivou, to by byla jistě velká hudební událost.