Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 07.12.2011

Brněnská hudební formace Charlie The Bomber má svoje kořeny v osmdesátých letech a zaujala už tehdy velmi brzy výrazné postavení na místní hudební scéně. Její frontman Tom Jegr, začínal na hardrocku sedmdesátých let, ale postupně – ovlivněn Jimi Hendrixem, Erikem Claptonem a zejména Stevie Ray Vaughanem přešel na bluesovou platformu a tak na jižní Moravě vznikla nadějná skupina, která potvrdila, že i v rozezpívaném moravském prostředí se objevil prostor pro zemité elektrické blues kořeněné rockem.
V r. 1994 na brněnském labelu Free Art vyšlo jejich první album Jenom půl, které bylo pro zvýšený zájem poměrně rychle rozebráno a protože nebylo později reedováno, stalo se vzácným sběratelským artiklem. Se skupinou nějaký čas spolupracoval i známý brněnský zpěvák a hráč na klávesy Roman Dragoun (Progres, Futurum, T4…)
V r. 1996 se na koncertě v brněnské hale Rondo kapela Charlie The Bomber (jako předkapela slavných hardrockových legend Nazareth) rozpadla a hudebníci se rozešli různými směry. Frontman Tom Jegr řešil osobní a zdravotní záležitosti a posléze pracoval na vlastních hudebních projektech, kterými se představoval na brněnské klubové scéně, sledován se zvýšeným zájmem veřejnosti…
Po patnácti letech (shodou okolností opět jako předskokani Nazareth !) dochází ke vzkříšení Charlie The Bomber, kteří se při té příležitosti mohou pochlubit novým albem výmluvně pojmenovaném Šťastný dny přijdou.

ŠŤASTNÝ DNY PŘIJDOU – rozechvívaný kytarový riff nabídne chytlavou melodii se šlapavým rytmem řádně šlapající rytmiky. V pěveckém projevu se zde střídají kytarista Jegr svým struhadlovitým hlasem a baskytarista Drápal s výrazným výškovým forsírovaným podílem. Optimistické sebeutěšování v textové tématice má výrazný emocionální podíl vedle klouzavých kytarových tónů za podpory bottlenecku….

ULICE TVÝ LÁSKY – procítěné entrée Jegrova pěveckého komentáře za doprovodu šustění činelů a dynamické sebereflexe. Do hry přichází hráč na foukací harmoniku Neuman, která ve stylu Jamese Cottona servíruje ohýbané tóny k akcentovanému rytmickému pojetí ve stylu Stevie Ray Vaughana s účinnými přírazy se zajímavou změnou mezi slokami. Drápalova baskytara má správně přiostřenou barvu stejně jako bezpečně šlapající Klimovy bicí nástroje. Jegr vypreparuje syrový, ale výrazově přesvědčivý výkon v nedlouhém sóle…. Pochválit je třeba výtečné unisono kytary, baskytary a foukací harmoniky dovedené do závěrečné katarze…..

JAKEJ BYL – klavírní staccato Veselého udržuje napětí a podporuje ho další výrazný riff elektrické kytary, který je občas zvlněn použitím wah wah pedálu a opakujícího se schématu v mírně cockerovském pojetí hudby. Přestože harmonická stavba skladby není nijak rafinovaná, vzniká nám tady další výrazově přesvědčivý podíl na albu. Neumanova foukací harmonika se blýskne stylotvorným sólem v mezihře bez nadměrných exhibičních tendencí. Klimovy bicí nástroje prokazují výraznou kreativitu, která není řadě bluesových bubeníků dána a činí tak skladby pestřejší a rytmicky barevnější s podporou Drápalovy baskytary. Závěr patří klavírnímu epilogu…..

RTY, KTERÝ LŽOU – klasické bluesové téma s danými postupy. Jegrův pěvecký přednes je přesvědčivě sžíravý a přitom udržuje emocionální napětí. Zhuštěný hudební doprovod rozvolňuje Veselého klavír a kytarové ornamenty, stejně jako dobře seřízený Jegrův a Drápalův společný dvojhlasý podíl a naříkavá Neumanova foukací harmonika. Zalituji, že Veselý není ve skladbě se svým klavírem výraznější a jeho upozaďování se mi jeví trochu jako nevýhoda a nedostane větší prostor. Navzdory tomu patří skladba k velmi expresivním okamžikům na albu, čemuž napomáhají kytarové vibrace a syrové hlasy….

TEN PÁN – energický nástup, za asistence akcentované rytmiky, která šlape jako švýcarský chronometr. Veselý přináší do tématu jazzový závan, což se projevuje i v akordických přiznávkách Jegrovy kytary. V další části se ovšem skladba promění v boogie, se zajímavými instrumentálními miniaturami a Drápalův rozpoutaný vokál je příjemným kořením do skladby, která nepostrádá jistý typ rozvernosti. Neuman zde hraje pravděpodobně nejpůsobivější sólo na foukací harmoniku a nezůstává pozadu za Jegrovým kytarovým vstupem – oba se ovšem nepřebíjejí a uměřeně se dělí o svěřený prostor….

SPÁLENÝ CITY – zádumčivá kytarová studie v úvodu. Bez zkresleného tónu s čistým výrazem se nabízí další píseň s knopflerovským nátiskem a s přeznívajícím elektrickým pianem. Klasické hudební postupy nejsou žádným progresivním útokem na posluchačovy smysly. Hraje se zde s nádhernou procítěností a konečně i Veselého klavír dostává příležitost vyniknout v mezihře melancholickým rozezníváním. Melodická linka je čitelná a jemné odstíny dynamickým vibrací jsou hlavním kořením, které dochucuje jedinečně pojatou skladbu s uměřeností a upozaděným tremolem varhan za sborovým zpěvem…. Klavírní akordy a varhanní chvění skladbu uzavírají.

ZÁLOHOVANÁ LÁSKA – zase se trochu šlápne na plyn a živější rytmus s dravějším kytarovým podílem jsou příležitostí pro sólový zpěv „Goliše“ Drápala, který si tentokrát s Jegrem vyměnil role. Údernost a přímočará dravost jsou prvním plánem téhle dobře pojednané skladby. Schematické postupy dusají jako základní téma pod Jegrovým precizně vypilovaným sólem, bez dlouhých claptonovských chorusů, ale se správným poměrem všech základních pilířů písně s výrazným emocionálním podílem zdůrazněným v závěru….

BÁJ BÁJ BÁJ – pořádně dravý kytarový riff jakoby připomenul Jegrovu dávnou hardrockovou minulost. Rytmika šlape v přesných proporcích za podílu nečekaně vysunutých varhan a kytarových přiznávek. Drsné akordické výměny se spojují s vokálním podílem a Veselý v mírně augerovském duchu vysunuje varhanní motivy do popředí a třebaže hraje roli doprovazeče, už jej ve struktuře nepřeslechneme. Charlie The Bomber se zde přibližují bluesrockovým kapelám britské scény přelomu šedesátých a sedmdesátých let. V mezihře Veselý přesvědčuje o své výtečné hráčské potenci (škoda že nemá Hammond L100). Další skvělé pojednané téma!

ZAVÍRACÍ DOBA – „Goliš“ Drápal opět dostává příležitost ke své pěvecké prezentaci. Hardrockové kytarové téma se prolíná s elektrickým pianem a foukací harmonikou. Neuman blues cítí a není o tom pochyb v žádných jeho vstupech. V textech jsou zajímavě reflektovány pocitové polohy rozháraných mezilidských vztahů, které jsou výživným tématem pro bluesovou polohu v interpretaci. Klasické bluesové zakončení je jedninenou tečkou za touto hutnou písní….

ZDI VE ŠVECH PRASKAJ – klavírní melancholie je vzápětí střídána razancí akordických výměn kytary a klavíru za přesně nasázených rytmických postupů s klasickým rockandrollovým postupem s rollinstoneovským nátiskem s další přímočarou melodickou podobou. Klavírní téma uprostřed skladby má barevnost a kreativitu a místy i odvázanější švih, nutný pro tento typ hudby, kdy šlapavý rytmus určuje nijak nekomplikované pojetí….

FOUSY BLUES – z docela jiného soudku je ovšem tohle předposlední procítěné blues. Ve své výpovědi je Jegr velmi osobní, sourozenecky intimní v servírovaných pocitech, které doprovázejí melancholické tóny elektrického piana jako vnitřní obraz smutku, zatímco emocionalitu zjitřených pocitů zde demonstruje foukací harmonika – což se mi jeví jako velmi názorně abstraktní vyjádření a do něj rychlými vstupy pronikají křišťálově čisté ohýbané tóny Jegrovy kytary – docela případně je zde v jistých konotacích zakomponováno srovnání mezi Jegrovým bratrem a slavným vousatým kytaristou drsných Jižanů Z.Z. Top…..

ČERNÁ LYRA – závěr je svěřen dalšímu pomalému příspěvku. Atmosférou se od předešlého příspěvku mnoho neliší, prokresluje pocity, které se přibližují v mollových akordech elektrického piana na pokraj existencionální poezie. Rytmika v akcentech tiká a prostor je ponechán klávesám, foukací harmonice a kouzlení na elektrickou kytaru. Album Šťastný dny přijdou má mnoho barevných odstínů, hledáte-li kontemplaci, v závěrečné skladbě jste ji právě nalezli….

Bluesová hudba – jak se zdá – není oposlouchanou záležitostí – jména jako Popa Chubby, Joe Bonamassa a Kenny Wayne Shepherd (z té mladší generace) to jenom potvrzují. Svým příspěvkem k domácí variantě procítěného blues rocku přispívá svým dílem i kapela Charlie The Bomber.
Miroslav Veselý vnáší na album prvky jazzu. Třebaže jeho keybords jsou stylově přesvědčivé – musím mírně namítnout, že použití skutečných varhan Hammond a elektrického piana Fender-Rhodes by albu přece jenom prospělo víc. Ale je mi jasné, že dosáhnout na tyto legendární nástroje není v současné době tak úplně snadné….
Jejich pojetí, smysl pro detail, výraz a melancholické vibrace, které z jejich hudby sálají mě přesvědčují, že nabídnout albu čtyři hvězdičky je zcela legitimní záležitostí.