Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 07.12.2011

První album brněnské skupiny Charlie The Bomber vychází v reedici na jiném labelu po dlouhých sedmnácti letech. Nedá se říci, že by se na tuhle zajímavou kapelu zapomnělo, ale přesto jejich comeback díky rychlé době a různým peripetiím na brněnské scéně očekával asi málokdo….
Charlie The Bomber byla zajímavou hudební jednotkou, která nejprve vycházela z hardrockového modelu, což je na albu více než čitelné a její hudba krystalizuje od syrových prvků po preciznější a místy až subtilní okamžiky, které svědčí i jedinečných kreativních schopnostech celého hudebního týmu

CHICAGO – důrazný kytarový riff otevírá album svou nekompromisností. Máme zde blues, které se svým pojetím blíží k tomu přímočaře nejpřesvědčivějšímu, co na domácí scéně vzniklo. Skladby je pečlivě proaranžovaná, ale nehraje se zde na samoúčelné nekonečné exhibování, ke kterému se mnohdy bluesoví kytaristé uchylují. Tom Jegr zpívá se správně zaostřeným timbrem a svoje kytarové party pojednává s pokorou a výrazem. Sekunduje mu k tomu Darek Neuman na foukací harmoniku a šlapající basy „Goliše“ Drápala a bicí baterie Petra Klima….

LÁHEV S JEDEM – energický model syrového a dravého pojetí, který vychází z hardrockových kořenů. Rytmické postupy mají tah na branku, ale nepostrádají živočišnost a hráčskou přesnost. Baskytarové party stojí na pokraji funku a syrový Jegrův vokál je doprovázen i saxofonem Leopolda Dvořáčka, který se výtečně spojuje v unionech s ostatní instrumentací. Jegr ve skladbě vystaví vynikající kytarové sólo s precizními finesami, které stojí na solidních pilířích vlastní invence.

JENOM PŮL – energický zásadní rockový nástup, ale posléze skladba získá větší čitelnost a harmonická struktura se přenáší do rockové baladické polohy. Skladba dává albu název, ale zároveň i hit, se kterým skupina ve své době prorazila. Akcentované rytmy mají svou neoddiskutovanou účinnost a Jegrův hlas je zde podporován výše položeným hlasem baskytaristy „Goliše“ Drápala, což se dobře doplňuje. Dvořáček vkládá do mezihry dravé saxofonové sólo, ale skladba se drží stanoveného rytmického modelu. Zajímavě působí zdvojený playback elektrických kytar, který dodává společně s baskytarou životodárnou mízu s vybroušeným kvílivým tónem…

TVŮJ SCÉNÁŘ – úderný rock rozbíhá skladbu vpřed zásadním akcentovaným rytmem. Dupavý rytmus svádí k tanci a opakující se schéma odzbrojuje svou přímočarosti bez nějakých dramatických aranžérských proměn. Hardrockový motiv je ve skladbě více než čitelný a skrze vyjadřovací schopnosti lze pro změnu vyčíst vliv Deep Purple a Rainbow, což není výtka, ale zjištění až do okamžiku, než do hry vstoupí saxofon a dokonce i percussion Richarda Laška, které jsou poněkud upozaděny. Jegrova kytara má pořádně ostré zuby a sází na sekané riffy a kontrolovanou dravost…..

PROROCTVÍ – hardrock dýchá i z další skladby a možná v řadě ohledů ještě čitelněji a zřetelněji než v předešlé skladbě. Jegrův zpívaný projev se dotýká závažných intimních vizí, ze kterých jde místy až strach. Žádná témata nejsou pro něho tabu, pojmenovává vlastním jazykem věci, kterým se řada jiných tvůrců obloukem elegantně vyhýbá…. Kytarová mezihra zní sympaticky s dotekem blackmoreovských postupů s výtečně vyprecizovanou bleskurychlou výměnou tónů. Domnívám se (podle dané ukázky), že by byl Jegr zdatnou oporou řady kapel hardrockového žánru bez ohledu jestli žije v Kamenné kolonii v Brně nad Svratkou, nebo v Londýně nad Temží…

OSTROVY – pomalejší téma. Má blíže k bluesové formě, i když se zde nedá hovořit o pravověrném blues v bytostném slova smyslu. Akordické proměny přinášejí přímočarou rockovou polohu. Už se mi delší dobu stýská po Neumanově foukací harmonice – Jegrovy kytarové postupy se dotýkají knopflerovských přediv, ale v dalších postupech zůstávají na klasické rockové platformě. Klouzavé tóny za pomoci bottlenecku mají správně rozostřený tón, ke kterému se přidává i sféricky znějící saxofon v dlouhých tónech. Závěr je lyricky odlehčený…

ČERT HO VZAL – dusavý rytmus s důraznými bubenickými akcenty odvíjí další skladbu v rychlém tempu, v níž se opět krásně snoubí playbacky elektrických kytar. Jegr nás přesvědčil, že už po několika dalších skladbách vytvořil osobitý rukopis, kterým bychom si ho už neměli na domácí scéně splést. Neumanova foukací harmonika je spíše tušená než slyšená a je zbytečně potlačena v pozadí. Kytarová přediva šlapou v rytmických obrazcích neomylně vpřed a jsou důkazem vyprecizované souhry celé kapely. Harmonicky stupňovaná unisona mají správný říz a řád….

BLŮZÍČKO – výrazné zpomalení tepající rytmiky přináší další skladbu s dalším kytarovým riffem, který se jako stroj odvíjí jako vřeteno. Konečně je zde Neumanova harmonika – sice krátce – ale přesto účinně v krátké mezihře rozčeří vzduch. Jegrova kytara má pojednou jinou barvu a jeho pohrávání si s motivy má silnou výpovědní hodnotu a je ukázkou jeho smyslu pro detail. Pro někoho má píseň kouzlo nechtěné bluesové lenosti, pro někoho možná utajený energetický potenciál. Neumanova harmonika se zařezává do morku kostí a částečně vnímám s mírný podíl percussion…

NOSITEL ŘÁDŮ A VIN – tady se ovšem kapela otřela u funk v tom bytostném slova smyslu. Předivo baskytarových postupy s přesně sázenými rytmy bicích a sekaným doprovody mají svou údernost a dramatičnost. Výtečné akcenty a bubenické breaky jsou příkladem Klimovy bubenické kreativity. Jegr – jak vidno – je v odlišných obrazcích kytarové hry jako ryba ve vodě a expresivní podání má skutečně příkladný drive od začátku až do konce. Skladba, která se výrazně odlišuje od ostatního hudebního materiálu, která je výraznou kořeněnou příchutí. Formálně jedna z nejlépe propracovaných záležitostí na albu.

V KLECI – dravé a syrové kvílející kytarové party mají leccos společného nejen s Jegrovým velkým vzorem Stevie Ray Vaughanem, ale i s AC/DC v tom nejlepším slova smyslu. Zase zde máme příklad ukázkově vyprecizované vokální spolupráce Jegra a „Goliše“ Drápala. Hardrockový model je opět v přesile a nekompromisně sázené tóny nás o tom přesvědčují v každém dalším taktu. „Goliš“ Drápal mi v určitých exponovaných místech v lecčems připomíná Glenna Hughese a skladba je vybavena až do závěru pořádnou porcí energetického nářezu….

PROŠVIHLÝ LHŮTY – další vyprecizovaný rockový riff, dobře propojovaný s rytmickými předivy neurotických proměn baskytarových a bubenických postupů. Hardrock je prostě základním poznávacím znakem na celém albu. Znovu si uvědomuji jak neurastenicky působí hardrockové pokusy Katapultu a Skupiny Františka Ringo Čecha při zdůrazňované nezastupitelnosti českého hardrocku. Tahle skladba je klasickým příkladem toho, jak obě zmíněné kapely působí vedle Charlie The Bomber poněkud bezbranně…

CESTA SLZ – závěr ovšem patří baladě. Velmi pěkně vystavěné téma. Název jakoby předjímal melancholickou náladu, v níž cinkají kytarové tóny vedle dravých rozostřených kytarových miniatur. Naopak zde Laškovy percussion mají možnost výrazněji zdůraznit svoji přítomnost a ejhle! Je zde i krásně nostalgické téma i pro příčnou flétnu, což by na podobně laděném albu čekal asi málokdo. Jakési mystické tajemno sálá z atmosféry, až je zaměněno za agresivní rockový nástup, odkud se ovšem ani flétna nevytrácí. Zajímavá kompozice, která hodně odbočuje od většinového modelu rockového principu na albu. Závěrečná katarze stojí na pořádných pilířích téhle imaginární stavby. Konečný závěr je ovšem téměř lyrický a zůstane vám znít v uších…..

Pro milovníky hlubších informací lze uvést, že v kapele v různých obdobích působil např. klávesový hráč a zpěvák Roman Dragoun (Progres, Futurum, Stromboli, T4…), zpěvák a kytarista Vilém Majtner (Synkopy, Detto, Nemesis), ale také klávesový hráč Ivo Drnovský.
Vydání prvního alba jsem jako milovník blues a příznivec kapely samozřejmě uvítal, ale přesto musím vyjádřit jisté zklamání. Dobře vyvedený design obalu korespondující s danou hudbu má místo tučného (anebo i základního bookletu) vložen do plastové krabičky pouze jeden holý list, který komplexního milovníka informací kolem alba s přiloženými texty neuspokojuje. Tedy nikoliv z hudebních a uměleckých důvodů, ale právě kvůli jisté vydavatelské „nedbalosti“ jsem chtěl udělit albu jenom tři hvězdičky – ale tentokrát popustím uzdu toleranci, protože by si to album přece jenom nezasloužilo a ty čtyři udělím…