Reakce na recenzi:

horyna - @ 06.03.2018

Nové, po všech stránkách výborné album polských Believe, Seven Widows, mě podnítilo napsat něco i o jednom z jeho předchůdců, na němž se poprvé představil fenomenální zpěvák Karol Wróblewski pojmenovaném This Bread is Mine.

Pro příznivce polské progresivní větve je tohle určitě léty patřičně vybroušený kotouč, často okupující jejich přehrávače. Místy vyznívá syrověji než jsme u Believe zvyklí dnes, ale Mirek Gil dokáže každičké album své kapely napěchovat harmonickými vyhrávkami až po strop. Jeho nástroj se rozprostře rovinatými nehostinými pláněmi země polské při Tales From Under The Tree do všech stran a Karolův projev je v emoční rovině ukotven jako starý, do nebe se pnoucí dub. Je pozoruhodné, kolik citu tento člověk ve skladbě Mother dokáže skrze sebe procedit. Ale zvuk který mám na tomto kotouči nejraděj, vychází z teskivého houslového přednesu kolegyně Satomi. Její táhlý a znělý tón mi připomíná doomová alba mého mládí, britských My Dying Bride, ve kterých smutek promlouval stejně intenzivně jako prostřednictvím hudby Believe.

Poslouchat progresivní muziku a vyhýbat se kapelám ze sousedního Polska je trestuhodně nesprávné. Pokud mi nevěříte, poslechněte si alespoň poslední trojici skladeb This Is Life, Mine (se skvotně přiaranžovaným violončelem) a Silence.
Pokud máte rádi prog a tahle trojka vás na lopatky nepoloží, jste uzavřeni v akademické bedně s nápisem Dream Theater a místo emocí počítáte jenom okolní noty.4,5*