Bill Pleška - @ 09.04.2011 | #

Pink Floyd je vlastně takový art-rockový pop, velmi okázalý art-rock pro masy. Hudba zaujatá svou vlastní uměleckostí, v níž občas zvítězí forma nad obsahem. Kdybychom z alba Dark Side of the Moon vypustili všechny ty přidané zvuky, bušení srdce, útržky rozhovorů, zvonění budíků a podobně, zůstal by nám sympatický, chytlavý bigbít, ale žádné velké art by se asi nekonalo. Nemohu se zbavit dojmu určité povrchnosti, předstírání větší hloubky, než tam doopravdy je. To ale nemíním nijak pejorativně, vlastně mi to totiž vůbec nevadí - jedná se o vynikající, bezvadnými nápady nabité dílo a plně si zaslouží pět hvězdiček. Jen takové superlativy jako "nejlepší hudba vůbec" by se podle mého názoru neměly používat vůbec, nejen v tomto případě.

Filozof @ 11.04.2011 09:32:03 | #
A k textům
Už se to tu rozebíralo. Anglicky slušně umí pár procent světové populace, tak dokonale, aby dokázala odposlouchat texty skladeb ještě daleko méně. I angličané často horují, že nerozumí, o čem skupiny zpívají.
A PŘESTO hudba funguje od Japonska přes Dolní Lhotu po Zimbabwe. Hudba a texty skutečně fungují zcela jinak. Spojit to - proč ne, ale je to principielně totéž, jako spojit hudbu a popíjení dobré whisky.
Ten, kdo tvrdí, že má větší zážitek z hudby s textem jen tvrdí, že v tu chvíli pobírá 2 (z velké části nezávislé) zdroje potěšení místo jednoho.
Pokud by bylo vnímání textů potřeba, museli by všichni, kteří umí výborně anglicky mít z hudby větší potěšení než já - což zjevně není pravda. Pokud na nás TAK silně působí sama hudba, jako na mne, pak je vše ostatní podružné. Je to totéž, jako posuzovat důležitost skvělého vyvrcholení po famózním sexu na obyčejném či hezkém prostěradle. Ano - věřím, že to někumu na zážitku špetku přidá. Mně ne. :-)