Reakce na recenzi:

Gerry - @ 27.05.2017

Kdykoliv a kdekoliv si vytvářím na internetu nějaký profil a chtějí tam po mně vyjádření nálady, životní motto, nebo cokoliv co mne charakterizuje, píšu jen jedno a to samé:
“There is no dark side of the moon really. As a matter of fact it's all dark.”
Věta, která pro toho kdo ví a vnímá, vyjádří snad vše.
Tak to cítím a vnímám už od svých cca 10 let, kdy jsem poprvé uslyšel v hudbě tlukot lidského srdce, výkřiky hrůzy, konejšivá slova ….

Protože dlouho budeš žít a vysoko budeš létat
A úsměvy které rozdáš a slzy které vypláčeš
A vše, čeho se dotkneš a vše co uvidíš
Je celý tvůj život, jaký věčně bude

Tehdy jsem to ještě nedomyslel, nepochopil, ale druhé setkání přišlo kolem 20 let, kdy jsme v Plzni na VŠ ve studentských hospodách vedli dalekosáhlé a těžce filosofické debaty o životě, budoucnosti, láskách, nenávistech …. samozřejmě i o hudbě ….a snad vždycky, jak piva přibývala a řeči byly filozofičtější a filozofičtější, prolnuly se naše myšlenky s myšlenkami nám tak blízkých 4 muzikantů, které jsme poslouchali v jednom kuse …

Unaven ležením na slunci zůstáváš doma a díváš se na déšť
Jsi mladý a život je dlouhý, máš čas zaplatit za dnešek
A pak jednoho dne zjistíš, že okolo tebe proběhlo deset let
Nikdo ti neřekl kdy vyběhnout, zmeškal jsi startovací výstřel

…a netušili jsme, jak tahle slova jednou budou krutě pravdivá ….

Léta ubíhala, naše nerozborná parta z vysoké se rozpadla a roztrhala, pohltil nás mlýnek života a připomenul nám, že naše debaty byly opravdu od reality hodně vzdálené ….

Prachy, jak se říká
Jsou původ všeho zla dneška
Ale když požádáš, aby ti přidali na platě
Nebuď překvapený, když ti nedají nic

Hezké chvíle ubývají, optimismus a nadšení ze života toho bezstarostného mládí jsou už dávno pryč, člověk si občas (často) připadá jak ten Watersův šílenec …

A když se prolomí hráz a spousta let se předčasně otevře
A když na kopci není kam se skrýt
A když tvá hlava exploduje temnými předtuchami
Setkáme se na odvrácené straně měsíce

… který ví, že to na co se v životě dá těšit, už dávno bylo, a že …

Každý, koho potkáš
Vše, čím pohrdáš
Každý, s kým bojuješ
Vše, co je nové
Vše, co skončilo
Vše, co má přijít
A všechno pod sluncem je v souladu
Ale slunce je zastíněné měsícem

Snad ještě ale není tak zle? Snad ještě má ten lidský život i po 30 letech naději na úsměv, na smích, na radost, pohodu?

Doma, zase doma
Chtěl bych tu být kdykoli budu moci
Když přijdu domů prochladlý a unavený
Je příjemné si zahřát kosti u krbu
Někde v dálce za poli
Vyzvánění železného zvonu
Svolává věřící na kolena
Aby vyslechli laskavě vyslovené kouzelné kázání

V životě mne zasáhla spousta hudby, spousta stylů, spousta interpretů. Jen jednu partu si ale můžu pustit vždy a všude, v radosti a ve smutku a nikdy se mi neoposlouchá – a to jsou Pink Floyd. A od nich jedna deska, která je synonymem života, i toho mého – Dark Side of the Moon. Pro mne vrchol hudby, který už nikdo nikdy nepřekoná.