Reakce na recenzi:

Kristýna - @ 07.04.2013

Já jako člověk jazz teprve objevující jsem velmi ráda za seskupení jako je právě Robert Balzar Trio, neboť dokáží spojit rozsáhlé jazzové kompozice se silnou melodickou stránkou a vytvořit velmi zrale znějící fúzi, ve které se objevuje celá škála hudebních nálad a barev.

On Green Dolphin Street začíná kontrabasovým motivem výtečně hraným pizzicatem, načež se přidají i bicí nástroje a jazzové akordy. Piano exceluje a vytváří nádherné jazzové melodie, které se velmi pěkně překrývají s basovými party Roberta Balzara a synkopickými bicími.
Na nahrávce je jednoznačně nejvýraznější piano pod vedením Stanislava Máchy (pozn., v dnešní sestavě už není – nahradil jej Jiří Levíček), je zde však i prostor pro basové sólo a nemálo slyšitelnou rytmickou oporu v bicích nástrojích, která u Robert Balzar Tria často přebírá hlavní roli. Tuto skladbu bych řadila k nejmelodičtějším věcem na albu, což jistě potvrzuje i fakt, že se tento jazzový standard (původně nahraný Milesem Davisem) dodnes hraje na koncertech.
Lady Behind the Door zní zadumaně a melancholicky, slyšíme tady citlivé najazzlé akordy a koneckonců i hru smyčcem. Kontrabas přechází v pizzicato a začíná pomalá jízda na vlnách smutné, ale procítěné hudby. Jsou zde použity překrásné motivy a přechody ke klavírním vyhrávkám, bicí Jiřího Slavíčka s citem dotváří nálady. Sólo na kontrabas a následné navrácení k hlavnímu motivu pohladí za srdce... Procítěná, propracovaná a velmi inteligentně stavěná hudba.
La Tendresse nám trošku připomene francouzskou jazzovou scénu a zaplaví nás kladnými emocemi. Tato pohodová „exhibice“ virtuózního ovládání kontrabasu, piana a bicích nástrojů zní velmi vzdušně a opět je tu slyšet jistota a suverenita hudebního projevu, přestože trio hraje s naprostou lehkostí. Elengance a promyšlené aranže se spojují dohromady a vytvářejí ... zkrátka vytvářejí La Tendresse (česky „citlivost“). Jedinečná hra Roberta Balzara mě nenechává na pochybách, že je to muzikant na svém místě. Závěr se nese v citlivé gradaci, která s nonšalancí završuje skladbu.
Další citlivější skladbou je i následující Always, která je pojatá velmi melodicky, přičemž slyšíme zejména poklidnou kombinaci klavírního ústředního motivu a zdánlivě nevýrazného basového hlasu. Bicí jsou zde opět jen pouhou „kulisou“, ale neoddiskutovatelně se podílí na atmosféře skladby. Hra zejména metaličkami jen přidává na vzdušnosti a grácii.
Svižná Moment's Notice vyniká hlavně díky geniální souhře a znatelnému citu pro rytmus. Jiří Slavíček se ujímá hlavního „slova“ a zaplavuje nás svým uměním. Myslím, že ani není nutné poznamenávat, že takovéto sólo zapůsobí hlavně při živém provedení. Následuje velmi rychle odbíhající melodická linka klavíru a úctyhodné preludování Roberta Balzara „v pozadí“. Vše se náramně doplňuje... Hudba je to přesná jako hodinky. Velmi svižné sólo na kontrabas dokazuje, proč se tento soubor jmenuje zrovna tak, jak se jmenuje.
O poznání pomalejší Night staví na přesných bicích partech a opět zde cítíme poměrně citlivou stránku jazzové fúze tohoto tria. Klavírní motivy jsou, musím říct, přenádherné a je tam vyloženě cítit „příběh“. Jednoduše se jedná o koloběh emocí a všemožných zvratů vyjádřených beze slov. Na typické basové sólování se dostává i zde. Závěr je obzvlášť vydařený; jako by byl příběh rozuzlen a řádně ukončen. Taková malinké nahlédnutí do nitra muzikantovy duše...
East of the Sun je radostnou, avšak také melancholičtěji směrovanou skladbou. Melodická linka je více méně podobná skladbám předchozím, to však vůbec nevadí. Nápady jsou rozvedený do širokých a výtečně proaranžovaných kompozic, které si vás ladně omotají kolem prstu. Trochu tam cítím bluesový feeling, i když hudba je ryze jazzová. Dá se to jen těžko slovy popsat.
Ben – In – Jam začíná opět smyčcově, potenciál kontrabasu se zde ukazuje ve všech měřítkách. Dalo by se říci, že se jedná o veselejší skladbu, každý to ale nemusí vnímat stejně. Je taková „hravější“ a kupodivu z ní jde vycítit i nutně se blížící konec alba. Jakoby se všechno dobré na tomto světě dalo vměstnat do jedné skladby, tak nějak to zní...
Poslední a zároveň nejkratší kompozicí na albu je For Your Sound No. 2, těžko uchopitelná změť kontrabasových vyhrávek a motivů. Je celá založená pouze na jednoduchém, leč velmi dramatickém pojetí hry na tento kouzelný instrument. Zdá se, že je podobně završeno i album Travelling z roku 1998, na kterém se nachází skladba For Your Sound. Želbohu jsem ještě neměla možnost si debutové album Robert Balzar Tria poslechnout.

Album svérazně začalo a důstojně skončilo. Jedná se o velmi kvalitní kus hudby, který je poměrně dost uchopitelný i pro „jazzové nováčky“, které tato hudba prozatím neoslovila. Rozhodně se nebudete nudit – album je nabito kvantem citlivých i svižnějších, pěkně odsýpajících pasáží, přičemž nesmím opomenout vyzdvihnout excelentní hudební výkony Roberta Balzara, Jiřího Slavíčka a Stanislava Máchy, které (dnes však bez Stanislava Máchy u piana) jsou zejména naživo příkladem toho, jaké muzikanty bychom si u nás měli hýčkat a pěstovat.