Reakce na recenzi:

horyna - @ 13.07.2016

Jistě ten stav dobře znáte, někdy má člověk / posluchač náladu na určitý druh hudby, či interpreta, prostě stačí cd zasunout do přehrávače a pocity pohou směle proudit. Jindy zas jedinec přemýšlí, jestli to či ono zvolí, ať už z důvodu chuti, či dlouhé přestávky od minula, když je pak mysl dobře připravena, zážitek bývá o to více umocněn, přiznám se že tuhletu volbu, praktikuji hodně rád. No a pak je tu ještě jedno z možných řešení, něco si pustíte a v zápětí, nebo za krátký čas, dostanete chuť na dalšího zástupce z katalogu stejného interpreta. A přesně to, je i tento případ, jelikož mi nedávno znělo sluchovody album Monkey Puzzle, skoro vzápětí přišla chuť na další příděl a (není to tak vždy, spíše velice zřídka) bez rozmyslu, padla volba na tuto placku.

Musím konstatovat že závěr desky se kapele povedl o mnoho více než její vstupní část, rázný finiš prostřednictvím dunivé jízdy The Fear, nalézající se pod číslem devět, se mi zamlouvá nad očekávání, její hřmotný hukot s harmonikovými vstupy, ne nepodobný divoké motorkářské jízdě je veskrze kolosální, stejně tak klávesovo podkresový, do úžasné pohody vedený závěr s Waving Good Bye. Když tedy přeskočím zcela obyčejnou úvodovku Fight Night, s Wonderland- slušivými sóly propletenou jiskrnou jízdou, je to už přec lepší, pouze trpělivost a vícero poslechů zcela vyzvedne její klady. Totálně zatěžkaná Mojo Town- by mne asi nedokázala patřičně zaujmout, kdyby v sobě neukrývala parádní Vinnieho riffovačku a tolik osvěžující dámské sbory. Nejvíce mi na desce imponují pomalejší, náladové a prokomponované, svěží, aranžérsky vkusně dotažené písně typu- baladická, ranní rosou vonící Angel Station, akusticky perlivé a tempově zcela svobodomyslné Year of the Gun a také Burn Your House Down- dokonale to zkomponovaná, orgasticky procítěná zcela svébytná kompozice, nacházející se na vrcholu kvality tohoto alba. Ještě bych vyzvedl famózně intonačně taženou, středně tempou a melodickými kytarami ovládanou Steal Yourself.
Zvuk měl na starosti, již počtvrté za sebou Tommy Newton a opět vytvořil bezchybný a hutný sound. No a barevný obal s kosťákem a poletujícími motýli prostě nemá chybu.

Přiznávám, zprvu jsem měl s tímto albem krapet problé, jaksi mi nešlo pod nos v takovém měřítku, jak jsem původně, očekával, obzvláště začátek disku, mě nechytil zcela podle představ, čas ovšem nahrávku dokonale prověřil a pevně zůročil předpoklady do ní vložené.
Jsou zde zastoupeny všechna známá poznávací znamení kapely, jeden by řekl, není tedy čím překvapit, s tím ale nemohu souhlasit, pokud má posluchač tuto kapelu opravdu rád, nemůže být prostě zklamán a o pár interesantních míst zde určitě také zavadí.4,5