Reakce na recenzi:

jirka 7200 - @ 24.08.2020

Kanadskou multiinstrumentalistku a zpěvačku Loreenu Mc Kennitt jsem tu nedávno představil s jejím komerčně nejúspěšnějším albem The Book of Secrets, na kterém se nacházela ve vrcholné kondici, obklopena zvukovými inženýry a špičkovými muzikanty, kteří dopilovali a rozvinuli aranže na devadesátkových deskách do plnějších tvarů. Pokusil jsem se na toto období (jakože) zapomenout, rovněž tak na její pozdější inspirace z Asie a Středního Východu a proti toku času proplul až do roku 1985, kdy se objevil debut Loreeny s názvem Elemental.

V tomto období se Loreena věnovala skládání muziky pro divadlo, studovala keltskou kulturu a vyhledávala staré irské lidové písničky. Po mnoha pobídkách od přátel a kolegů natočila během jednoho týdne devět křehkých skladeb – sedm irských tradicionálů a dva své autorské příspěvky, které se mezi mnoha lety prověřenými songy, co se týče kvality nijak neztratily.

První z nich, procítěně podaná Stolen Child, ve které se Loreena doprovodila na harfu, je později decentně doplněna basou, cellem a citlivým podkresem syntenzátoru. Jako text byla použita báseň Ira Williama B. Yeatse, která v sobě kombinuje romantické prvky s tajemností a irskou mytologií.

Druhá autorská byla umístěna na koneci alba a lze ji nalézt pod názvem Lullaby. Jedná se o instrumentální skladbu, kde se její herecký kolega Douglas Campbell emotivně ponořil do přednesu básně anglického mystika a prokletého básníka Williama Blakea, která by svým obsahem i pateticky dramatickým zpracováním mohla být klidně použita jako intro pro nějaký song Manowar.

Zbývajících sedm irských tradicionálů v podání Loreeny jsem si rovněž oblíbil, protože, jak je známo, dobrou píseň nedělají jen noty a melodie, ale i způsob přednesu a samotné aranže skladby. Ty jsou u tohoto alba dech beroucí, lidové písně dostaly naprosto nový rozměr, lze je začadit někam na pomezí liturgické písně smíšené s náladou středověké tržnice, ovšem zahrané komorním tělesem. Rovněž zvukový režisér Bill Mather se nebál experimentu a krom skvělého zvuku (jak je slyšet, někdy stačí i stodola) domixoval pro dokreslení atmosféry do nahrávek zvuky štěkajících psů ( Stolen Child), jinde použil efekt letní bouřky (Lullaby) nebo pokřikujících racků kroužících nad mořem (Banks of Claudy). To vše zastřešil výrazný, někdy ve výškách až kovově bodající projev Loreeny.

Závěrem : kvalitní debut s irskými tradicionály a dvěma autorskými počiny ve středním tempu s kouzelnou atmosférou a s neméně zajímavými, romanticky posmutnělými texty v neotřelém podání Loreeny McKennitt je předurčen pro relax a rozjímání a věcích mezi Nebem a Zemí.