Reakce na recenzi:

jirka 7200 - @ 29.08.2020

Písně na druhé, koncepční album s tématem keltských tradic, Vánoc a vítání Nového roku byly nahrávány v kostele Panny Marie v kanadském Guelpu, benediktínském klášteruv Glenstalském opatství a Annaghmakerrigu v Irsku. Je tedy zřejmé, že materiál na desku vznikal nejen na místech duchovních, ale také v prostorech zvukově výjimečných, které propůjčily nahrávce při poslechu dojem nekonečného vesmíru. Ve spojení s neméně působivým hlasovým projevem Loreeny, jejíž soprán rovněž krásně zapadl do duchovní nálady písní, vzniklo neobyčejně působivé dílo.

Já sice obecně takováto vánoční alba nemám rád a podobné produkty přežvýkaných koled v rytmu a charakteristickém zvuku určitého interpreta ( jako například strašlivé CD Roba Halforda z minulého roku) vůbec nevyhledávám. Je to hlavně tím, že různé variace v rámci populární či rockové muziky působí většinou v lepším případě komicky a i ty povedenější se nedají krom Vánoc poslouchat. Toto album je však vyjímkou potvrzující pravidlo, hlavně proto, že těch osm anglických tradicionálů krom songu King, (kterou nahráli i Steeleye Span) mi nebyly nikterak známé.

Tentokrát jsem nalezl na CD deset písní. Loreena přispěla hned třemi autorskými kousky,dva z nich v instrumentální podobě. V meditativním Banquet Hall napsaným pro harfu a finger cymbals ( českej výraz pro dva miniaturní činely připevněné k prstům mě nenapadá) vykouzlila přímo hmatatelný dojem zasněženého vánočního večera. The Stockford Carol je jen prostinkým melodickým ornamentem a třetí skladbou se stala hned následující The Snow, ve které Loreena použila text kanadského básníka Archibalda Lampmana, jež se proslavil oslavou krásné přírody ve své zemi. Lépe snad ještě text s muzikou dohromady nesouzněly.

Ostatních sedm upravených anglických tradicionálů a málo známých kostelních písní ze 17 – 19 století v podání Loreeny s harfou, cellem a houslemi i v tak střídmých aranžích rozkvetlo do nebývalé krásy.
Introverní skladby i s decentním hudebním orámováním ani po několika dekádách neztratily své kouzlo. Znovu jsem některé skladby porovnal s různými jinými verzemi folkových, country či pouličních písničkářů a jejich variace byly jen velmi slabým odvarem. Pro večerní meditaci není vhodnější nahrávky.

Dovětek : Lorena McKennitt si založila rodinnou vydavatelskou firmu Quinlan Road a nahrávky prodávala na svých pravidelných vystoupeních, neúnavně rozesílala poštou, nebo ponechávala ve spřízněných obchůdcích k prodeji. Její hvězda pomalu ale jistě stoupala vzhůru a zároveň albem To Drive The Cold Winter Away ukončila jednu etapu svého hudebního vývoje….