Reakce na recenzi:

luk63 - @ 22.03.2012

K natočení alba Exposure se kytarista Robert Fripp odhodlal v době, kdy jeho významná kapela King Crimson měla několikaletou pauzu a kdy asi nikdo o jejím obnovení ani neuvažoval. Ke spolupráci přizval řadu muzikantů, některé opravdu zvučných jmen (Peter Hammill, Brian Eno, Peter Gabriel, Phil Collins...) Vzniklo dílo o sedmnácti krátkých i kratičkých jednotlivostech, které celkem logicky dobře zapadá do mezidobí karmínovských alb Red a Discipline.

"Preface" - několikeré různě naladěné vícehlasy a po nich neúnavné vyzvánění telefonu na úvod.
"You Burn Me Up I'm a Cigarette" - sympatický rock´n´roll zpívaný Darylem Hallem.
"Breathless" - první evokace starých dobrých King Crimson, instrumentálka s kytarovou mutující linkou.
"Disengage" - emotivní zpěvák Peter Hammill a pokračování v duchu předchozí skladby. Tady už jde do tuhého.
"North Star" - klidná a jemná píseň o lásce. Předzvěst KC 80. let.
"Chicago" - trochu experimentálně pojaté blues se zajímavým el. klavírem.
"NY3" - více experimentální arytmická kytarová podivnost se zpěvem nezpěvem.
"Mary" - křehkou píseň pouze s kytarou a záchvěvy syntíku zpívá Terre Roche.
"Exposure" - expresivní dívčí zpěv dává této jednotvárné skladbě, jejímž spoluautorem je bývalý zpěvák Genesis, trochu jiný rozměr, než jaký známe z LP Peter Gabriel II.
"Haaden Two" - rozložené kytarové akordy jsou prokládány mluveným slovem (také pozpátku).
"Urban Landscape" - Robert svým frippertronikem navozuje kosmickou atmosféru jak Tangerine Dream na dvojalbu Zeit. S tímto nástrojem si v podobném duchu pohrává i v obou verzích "Water Music" ke konci alba. Trochu nuda...
"I May Not Have Had Enough of Me But I've Had Enough of You" - skvělý vokální dialog Petera Hammilla s Terre Roche v téměř hardrockové tvrďárně. Hodně drsná a parádní záležitost.
"First Inaugural Address to I.A.C.E. Sherborne House" - znáte ten hrozný zvuk, když nechtěně drcnete do gramofonu a škrábnete milované elpíčko?
"Here Comes the Flood" - pomalá Gabrielova píseň s klavírem jakoby sem ani nepatřila. Zde je provedena v mnohem komornější a umírněnější verzi, než na autorově prvním sólovém LP.
"Post Script" - smích, vzdalující se kroky a zabouchnutí dveří na závěr...

Album obsahuje několik opravdu výborných skladeb, ale i několik nudných zbytečností, a působí na mě poněkud nevyváženě. Přesto se mi líbí za čtyři hvězdičky, kterými je hodnotím především kvůli skladbám, kde zpívají Peter Hammill a Terre Roche.