Petr Gerneš - @ 04.06.2013 | #

Jesus Christ Superstar? To je pro mne, co se týče muzikálů, naprosto nepřekonatelná záležitost, srovnatelná snad jedině s Hair. Autoři se látky chopili naprosto mistrovsky, bez zbytečného patosu či přílišné snahy o originálnost. Rice napsal texty, znějící aktuálně a plné zajímavých obratů bez jakékoliv křeče, Weber k nim složil krásnou, osobitou hudbu, v níž můžeme najít vlivy baroka i soulu, jejichž spojení je ovšem naprosto organické a nepůsobí ani v nejmenším kýčovitě (narozdíl od ukázek z Requiem od téhož skladatele, které jsem před nedávnem slyšel). Za 45 let od vzniku tohoto vskutku výjimečného díla světové populární hudby se je pokusili zpracovat mnozí, nejvíce ceněnou verzí je však ta původní, vydaná r. 1970.
Nuže, toto nemohu já tvrdit, nebot´ jsem slyšel celá prakticky jenom dvě zpracování, toto a potom filmové. Co se týče hudebních kvalit, považuji si především tohle, nebot´ se mi zdá trochu propracovanější a čistší. A taky, přece jenom, Ted Neeley se s Ianem Gillanem nedá poměřovat.
Ale Gillan, o jehož uměleckých kvalitách by bylo zbytečné mluvit, není jediným bonusem toho alba. Vedle jeho mohutného, čistého, jakoby operního tenoru stkví se rozsahem podobný vokál, ale o poznání chraplavější a soulovější, Jidáš v podání Murraye Heada. Jeho procítěný projev se k této postavě naprosto perfektně hodí, je z něho cítit ona typická rozervanost, divokost a taktéž veliká naštvanost na osud a zoufalství, které se podle mne nejsilněji projeví v Judas´ Death, v níž jeho šílené výšky skvěle doplňují vskutku brutální hudební doprovod. Je škoda, že po skončení tohoto projektu již tento výtečný zpěvák, srovnatelný podle mne s umělci jako Stevie Winwood, Roger Chapman nebo Chris Farlowe, nevytvořil nic tak silného jako toto. Kde je mu vlastně konec?
A kde je konec Barrymu Dennenovi, dalšímu silnému tenoru, jenž zdobí tuto desku? Jeho vokál sice není tak silný jako Headův, ale je taktéž velice zajímavý. Když jeho árie slyším, úplně mi před očima vyvstává Pontius sám! Naoko syčí jak had, ale uvnitř jsou cítit pochybnosti, Dennen je Pilát jako vystřižený z Bulgakova!
Ale nejen vysoké mužské hlasy krášlí tuto placku, je tu i jeden silný bas, Kaifáš Victor Box, jenž vás svou silou ohromí. Box dokázal do svého partu vložit tolik, že z něj člověk má někdy i strach, a zvláštně když se k němu přidá kontratenor Brian Keith. To člověk úplně cítí farizejskou zatuchlost!
Pak tu máme ovšem i jeden krásný ženský vokál. Jedná se od Yvonne Elliman, pozdější součást křoví Erica Claptona. A musím říct, že tahle dáma určitě někam dozadu nepatří! Její jemný, vysoký zpěv mi učaroval! Zvláště skladba I DON´T KNOW HOW TO LOVE HIM v jejím podání podle mne patří do klenotnice balad 20. století.
Ale i ostatní hudebníci se nenechají zahanbit. Jejich výkony jsou naprosto skvělé, někdy bych řekl až nadlidské, a já jejich práci nemohu hodnotit jinak než pěti hvězdičkami.

Petr Gratias @ 05.06.2013 07:25:30 | #
JESUS CHRIST SUPERSTAR je pro mě přelomové umělecké dílo, které zásadním způsobem vstoupilo do světa hudby.
myslím, že i největší škarohlídové a pochybovači po poslechu tohoto projektu "rezignovali" u uznali, že i rocková (náročnější popová) hudba může být silným uměleckým opusem a myslím, že nálepka "rocková opera" je zde zcela namístě.
Všichni účastníci zde podávajífamózní hudební výkony - v čele s Ianem Gillanem, který přesáhl význam rockové hudby a potvrdil svou uměleckou mimořádnost. Domnívám se, že tehdy nechal řadu svých konkurentů co se týče pěveckého výkonu daleko za sebou a byl v mimořádné formě.
Už několikrát jsem se potýkal s myšlenkou napsat recenzi na tento projekt, ale jeho rozsah by hodně progboardistů odradil svým formátem, a tak jsem se do toho nepustil....
Projekt pochází z r. 1970 (tehdy jsem měl 15 let) a vstupoval jsem do nové fáze života a do toho vnímání přichází v Divadle hudby v Brně poslechový pořad o slavném biblickém příběhu. To se nedá zapomenout.
Myslím, že díky tomuto projektu se část tehdejší víceméně ateisticky vychovávané mládeže v počínajících dobách normalizace začala zajímat o Bibli a křesťanskou víru, aby se něco blíže dozvěděla o Ježíši Kristu a jeho ukřižování.
Vzpomínám si, že velmi sugestivně působily znázorňované rány (bičování) Ježíše před samotným ukřižováním a při poslechu přitom lezl člověku mráz po těle.
Myslím, že Andrew Lloyd Weber už silnější dílo potom nestvořil. Také hudební doprovod je na velmi slušné úrovni a mezi muzikanty člověk vnímá i spoustu známých jmen, která garantovala kvalitu.
Mimořádné téma a mimořádné dílo v každém slova smyslu!